roku 1925 vstoupil jako veřejný společník do firmy Brünner Dampfmühle Brüder Brück et Comp. (česky Brněnský parní mlýn bratři Brückové a spol. v Brně) i do firmy Max Sinaiberger a synové v Ivančicích,
koželužská firma v Ivančicích, která dříve zaměstnávala kolem 360 osob, roku 1930 přerušila svoji koželužskou živnost, ve které chtěla roku 1934 pokračovat, jak oznámila Krajskému soudu v Brně,
z finančních důvodů k tomu nedošlo, část strojů byla odvezena do Polska, kde měla firma také svůj závod (stroje ponechané v Ivančicích byly udržovány do roku 1932),
nad touto firmou bylo čs. státem zavedeno exekuční řízení pro neplacení daní,
po úmrtí mladšího bratra Max se stal Hans jeho dědicem

po okupaci Československa nacistickým Německem byl majetek firmy v Ivančicích dán pod vnucenou správu,
zbylé strojní zařízení bylo rozmontováno a odvezeno jako materiál pro využití ve zbrojní výrobě,
v exekuční dražbě byly tovární objekty bývalé koželužny prodány roku 1944 německé firmě Mährische Reisswollfabrik, Gesellschaft m. b. H. v Brně

po návratu z koncentračního tábora Hans Sinaiberger odešel do Vídně,
roku 1946 se neúspěšně pokusil o restituci majetku rodiny a firmy v Ivančicích,
po Únoru 1948 připadly bývalé koželužny textilnímu podniku Trhárny, n. p., Ivančice, později Retex, n. p., Ivančice