Na základě konkurzu byl v březnu 1921 ustanoven brněnskou městskou radou vedoucím lékařem a posléze ředitelem Chorobince města Brna. Chorobinec byl původně dislokován v provizorních prostorách ve Svatobořicích u Kyjova, v budovách původně určených pro uprchlíky z území postižených válečnými operacemi.
V letech 1934–1936 byl díky dr. Sovadinovi vybudován moderní ústav pro staré, nemocné občany - Chorobinec města Brna v Brně-Bohunicích. Jako jeho ředitel se stal členem komise pro výstavbu sociálních ústavů města Brna, které předsedal tehdejší starosta Karel Tomeš. Spolupracoval s projektantem ústavu Ing. arch. O. Pořískou, po odborné stránce vypracoval návrh struktury, uspořádání a vybavení ústavu. Činnost ústavu rozvíjel s nevšední svědomitostí a odbornou erudicí a přivedl jej ke špičkové světové úrovni, takže se toto zařízení stalo cílem četných exkursí odborníků, nejen z republiky.
V roce 1939, po okupaci ČSR, byl předčasně penzionován, protože vedoucí místa byla tehdy obsazována občany německé národnosti. V této těžké době se mu podařilo zakoupit v nedalekých Ostopovicích dům, v němž pak zahájil soukromou lékařskou praxi. Medicína byla jeho životním koníčkem, veškerý čas věnoval studiu odborné literatury a uplatňování nových poznatků vědy.
Ještě v době, kdy byl Chorobinec ve Svatobořicích se přičiněním sekundárního lékaře ústavu, MUDr. Koudelky seznámil s homeopatií.
Po počáteční nedůvěře a po zhodnocení výsledků dosažených dr. Koudelkou, se začal tímto oborem intenzivně zabývat. Aby získal autentické poznatky o homeopatii, neváhal odjet do Francie, seznámit se s touto metodou na patřičné úrovni. Jako lékař, vybaven profesním skepticismem, přesně vystihl limity metody a cíleným skloubením s klasickou alopatií dosáhl v praxi pozoruhodných úspěchů.
V odborných kruzích byl hodnocen jako lékař s vynikající odbornou způsobilostí a bohatými profesními zkušenostmi, obdařený i nevšedními organizačními schopnostmi.
Jeho specificky vyhraněný a současně laskavý přístup k pacientům, jeho svědomitost a smysl pro čestné jednání, mu zajistil mnoho přátel a obdivovatelů.

1910–1912 chirurgické odd. vojenské posádkové nemocnice ve Vídni (sekundární lékař),
1912–1914 dělostřelecká škola Wien-Traiskirchen (vedoucí lékař a lektor pro zdravovědu),
1914–1917 šéflékař mobilní polní nemocnice,
1917–1918 Telegrafní pluk ve St. Hypolitu - vrchní lékař (služba u nemocenské pokladny tamtéž),
1919 vojenský lékař čsl. armády na Ostravsku a Slovensku,
1919–1921 záložní nemocnice Červeného kříže v Praze–Karlíně,
1921–1939 vedoucí lékař a poté ředitel Chorobince města Brna,
1939 předčasně penzionován, soukromá lékařská praxe v Ostopovicích

Archivní pramen

"Matrika oddaných, Brno - sv. Tomáš 1925–1928"

"Matrika doktorů české Karlo-Ferdinandovy univerzity III."

článek v odborném periodiku

"Lékařské osobnosti - MUDr. Alfons Sovadina (1882–1964)"

Ostatní literatura

"První české gymnasium v Brně. Sborník ke stému výročí jeho založení (1867–1967)"

"Životopis MUDr. Alfonse Sovadiny"