roku 1816 získal od Karla Friedricha Klause zemské tovární oprávnění k výrobě kávové náhražky z čekanky, jež mu bylo uděleno pražským magistrátem 1811, a když se Klaus vzdal tovární výroby, založil Norbert Reiner se společníky (svou sestrou Theklou Krugovou a Josefem Smeykalem), v Praze pražírnu,
roku 1827 Norbert Reiner z firmy vystoupil, přesídlil z Čech do Brna, kde chtěl pokračovat ve výrobě (Reiner et Comp.),
na podzim 1827 požádal zemské gubernium o udělení zemského továrního oprávnění k výrobě kávové náhražky pro Brno, obdržel jen jednoduché tovární oprávnění,
po pěti letech provozu požádal 1832 o udělení vyššího stupně továrního oprávnění a jako důvod uvedl zaměstnání 32 osob a rozvoj výroby, jeho kávová náhražka se prodávala pod názvy arabská, švýcarská, dámská, panská a mandlová káva, o rok později již zaměstnával 45 osob, výroba byla provozována v Tuřanech (nyní část Brna),
obchodní místnosti firmy Reiner et Comp. byly v Brně ve Staré Veselé (nyní Solniční ulice č. 11)

společně s žádostí o vyšší formu továrního oprávnění na výrobu kávové náhražky Norbert Reiner požádal 1832 gubernium o udělení jednoduchého továrního oprávnění k výrobě jemných likérů, araku, punčových výtažků a parfémů pro Brno v nově zakoupeném domě, bývalé jezuitské rezidenci v Tuřanech,
komisí lékárnického grémia v Brně bylo dáno k posouzení šest vzorků likérů, např. třešňový, pomerančový, malinový, moka apod., které byly schváleny,
parfémy nebyly zkontrolovány, neboť ještě nebyly vyrobeny,
Norbertu Reinerovi bylo 1833 uděleno jednoduché tovární oprávnění k výrobě likérů

pro vysoký věk se roku 1844 vzdal obou továrních oprávnění ve prospěch svého jediného syna a společníka Johanna Friedricha Reinera