Během studia se zajímal o fyziologii hospodářských zvířat na Fyziologickém ústavu profesora Babáka. Později se zajímal o problematiku chovu zvířat, hlavně o jejich výživu. Přestoupil do Ústavu pro nauku o krmení a krmivech do Ústavu zootechniky u profesora Hrůzy, kde se stal demonstrátorem, následně praktikem a později vědcem a pedagogem.
Působil jako uznávaný posuzovatel na výstavách drůbeže na Moravě, zejména se zaměřoval na plemeno vlaška koroptví a rodajlendka červené.
Při svém působení v chovatelských spolcích pořádal přednášky o chovu, výživě a nemocech drůbeže, králíků a koz.
Ve svých přednáškách na škole prosazoval hlubší biologické základy a dietetiku a hygienu výživy.

Biografie:
- Dietetika (1953)
- Výživa zvířat (1953)
- Výživa a dietetika domácích zvířat (1954)
- Výživa a dietetika hospodářských zvířat (1956)
- Základy výživy a dietetiky hospodářských zvířat (1959)
- Dietetické základy výživy hospodářských zvířat (1962)
- Chemizace a biologizace krmiv a krmných směsí (1965)
- Úprava a konservace krmiv (1966)
- Výživa a dietetika zvířat (1968)
- Výživa, dietetika a technologie krmení zvířat (1971)
- Vzpomínky jubilanta (2005).

1927–1935 asistent na Ústavu zootechniky,
od 1935 praxe v Kouřimi u Českého Brodu,
v období okupace Zemědělská rada v Praze,
1944–1945 jatka v Lysé nad Labem,
od 1945 chov drůbeže v Jednotném svazu českých zemědělců v Praze,
od 1949 Krajský inspektorát státních statků v Brně,
obvodní veterinář Státních statků,
Vysoká škola zvěrolékařská v Novém Dvoře,
od 1950 Ústav výživy a dietetiky