malíř, grafik, spisovatel, výtvarný kritik, pedagog
bratr osobnosti: František Kalvoda
vzdělání
od roku 1888 gymnázium v Brně (studium nedokončil),
1892–1987 Akademie výtvarných umění v Praze, krajinářská třída prof. Mařáka
dílo
zobrazit
Významný představitel české krajinomalby přelomu 19. a 20. století. Ve své malířské tvorbě prošel několika etapami, jeho dílo ovlivnil plenérismus J. Mařáka, A. Chitussiho, F. Kavána (Osiky u Velkých Němčic, Les u Hvězdy, 1897, Krajina, Na potoce, 1898, Partie z Litavy, 1899).
Po naturalistických pohledech na hrad Buchlov a Perštejn (1902) a po pobytu ve Francii s vlivem impresionismu (Na Marně, 1900) jeho tvorba oscilovala mezi secesním symbolismem a impresionismem blízkým A. Slavíčkovi a A. Hudečkovi.
Kolem roku 1902 vytvořil Alois Kalvoda několik pozoruhodných krajin (Před bouří, Močál, Večerní nálada, Noc, Cesta, Podzimní slunce aj.), které zahrnul pod společný název Sny.
Období 1905–1917 charakterizuje odklon od symbolismu k iluzivním - světelnými kontrasty vyznačeným pohledům na krajinu (Vesnička v břízách, Slovácko, 1906, Podzimní ráno, 1907, Tichý koutek, 1913). Od roku 1917 využíval svého malířského umění k technicky brilantně malovaným scenériím (Pod klenbou březového háje, 1923, Macocha, 1928, Zamrzlá tůň, Krajina v zimě). Kalvodovy obrazy se nacházejí nejen v českých galeriích, jeho dílo je zastoupeno i v zahraničí např. v Římě, Paříži, Pittsburgu.
V roce 1900 se seznámil Alois Kalvoda s Antonínem Sovou a graficky upravil obálku jeho knihy Ivův román, později ilustroval Buchlov B. Kočího a album České Švýcarsko. V roce 1922 Alois Kalvoda namaloval portál jeviště v divadelním sále Sokolského domu v rodných Šlapanicích.
Je autorem scénických návrhů Smetanovy Prodané nevěsty a nerealizovaných návrhů Hubičky a Tajemství.
Svou tvůrčí energii nevěnoval Alois Kalvoda pouze malířské tvorbě. V roce 1907 stál u zrodu Sdružení výtvarných umělců moravských, významná byla jeho činnost organizátorská a výstavní. Literárně přispíval do Uměleckého listu a Almanachu SVUM, publikoval v Času, Českém slově, Moravské orlici a Lidových novinách. V letech 1909–1912 redigoval umělecký měsíčník Dílo. Je autorem dramatu Marhovský (premiéra v Brně 1914) a lyrické hry Hořec. Vydal vzpomínkové texty Přátelé a výtvarníci a autobiografickou knihu Vzpomínky.
zaměstnání
v roce 1900 otevřel soukromou malířskou školu v Praze, jeho žáky byli Josef Váchal, Martin Benka, Karel Němec aj.,
v pedagogické činnosti pokračoval na svém zámečku Běhařov na Šumavě, který zakoupil v roce 1917
odborné a zájmové organizace
1899–1907 výtvarné sdružení Mánes,
1907 spoluzakladatel Sdružení výtvarných umělců moravských se sídlem v Hodoníně,
Jednota výtvarných umělců v Praze
