Za svoji divadelní praxi, která trvala přes čtyřicet let, nahrál V. Pavlar přes šedesát divadelních postav. Jeho nejplodnější a nejvýznamnější herecká léta jsou spjata s působením v Brně.
Kvůli svým mimopražským angažmá se k významnější filmové práci dostal až v normalizačních 70. letech. I když hrál ve čtyřech snímcích, celkem vytvořil jen dvě různé úlohy. Díky svému fyzickému zjevu a dispozicím se celkem třikrát převtělil do historické postavy ministra zahraničních věcí Jana Masaryka. Bohužel byl Pavlar nucen tohoto významného českého politika zpodobňovat podle nuceného diktátu ÚV KSČ v politicky zkreslených historických „dokumentech“: Dny zrady (1973), Sokolovo (1974) a Vítězný lid (1977).
Jedinou „nehistorickou“ postavu generála Korty, jenž má řadu let neshody se svým synem Peterem (Juraj Kukura), si Vladimír Pavlar zahrál ve slovenském psychologickém dramatu Dušana Trančíka Koncert pre pozostalých (1976).
Značná část Pavlarova hereckého života spočívala taktéž v práci pro rozhlas (např. různá recitační pásma či pohádky pro děti).

Monografie

"Postavy brněnského jeviště I (1884–1984)"