Ve své vědecké práci se zaměřoval především na spojování pedagogické teorie a praxe. Zabýval se odborně didaktikou, zejména výukovými metodami aktivní a samostatné učební práce, problematikou objektivní i subjektivní tvořivosti a metodologií pedagogického výzkumu. Například v monografii Problém domácích úkolů na základní škole (1992) se opírá o dlouholetý terénní výzkum, ve kterém poukazuje na důležitost domácích úkolů ve výchovně-vzdělávací činnosti školy.
Byl dlouholetým hlavním redaktorem časopisu Komenský.
Kromě ruštiny ovládal němčinu, francouzštinu, angličtinu a pasivně i některé další slovanské jazyky.

Výběr z díla:
- Vyučovací metody (1967)
- Nárys didaktiky (od roku 1990 vyšlo několik reedicí)
- Profesionální praktika z pedagogiky (1992)
- Kapitoly z metodologie pedagogiky (1994)
- Alternativní metod a postupy (1997)
- Rozvoj samostatnosti a tvořivosti žáků (1998)
- Německo-anglicko-český pedagogický slovník (2000, s Renate Seebauer)
- Vyučovací metody (2003, s Vlastimilem Švecem)
- Cesty pedagogického výzkumu (2004, s Vlastimilem Švecem)
- Učebnice pod lupou (2006, s Dušanem Klapkem)
- Hodnocení učebnic (2007, s Petrem Knechtem)
- Kurikulum v současné škole (2008, s Tomášem Janíkem a Vlastimilem Švecem)
- O vzdělávání, učitelství a tak trochu i o pedagogice (2017).

po studiích působil 11 let jako učitel na základních, odborných a středních školách,
1960–⁠1967 Filozofická fakulta UP v Olomouci - odborný asistent,
Pedagogická fakulta MU v Brně:
- od roku 1967 pedagog, odborný pracovník, referent (během normalizace nesměl učit ani publikovat)
- po roce 1989 proděkan fakulty, poté vedoucí Katedry pedagogiky
- mezi lety 1994–⁠2002 vedoucí Laboratoře výzkumu a vzdělávání