František Nábělek - Profil osobnosti

prof. PhDr. František Nábělek

* 3.5.1884 Kroměříž (okres Kroměříž) – † 10.6.1965 Uherské Hradiště (okres Uherské Hradiště)

pedagog, botanik
válka a odboj 1938–1945, účastník domácího odboje
dítě osobnosti: PhDr. František Nábělek

bydliště

Kroměříž čp. 148 (rodný dům),
Lipník nad Bečvou
Brno-Královo Pole, Bulharská 33

vzdělání

gymnázium v Kroměříži (maturita 1901),
univerzita ve Vídni,
habilitace ze systematické přírodovědy na PřF MU v Brně (1925),
docent (1925–1934), mimořádný profesor PřF MU v Brně (1934–1939)

jiné pocty

jeho jméno nese ulice v Bratislavě

dílo

Podnikl četné vědecké cesty na Blízký Východ, na Balkán, kde sbíral botanický materiál, který zpracoval převážně v období, kdy působil pedagogicky v Brně.
Publikoval řadu odborných prací, za nejvýznamnější je považováno jeho pětisvazkové dílo které je dosud významnou pomůckou při studiu flory Orientu: „Iter Turcico-Persicum“ I. - V. (1923–1929).

zaměstnání

zobrazit

profesor Prvního českého gymnasia v Brně (doloženo v letech 1907–1908),
profesor v Lipníku (1909–1921),
profesor Státního reformního reálného gymnázia v Brně-Králově Poli (od 1. 2. 1921–1939),
profesor systematické botaniky tehdejší Slovenské univerzity v Bratislavě (od roku 1939, v letech 1945–1947 děkan a 1947–1948 rektor),
Výskumný ústav potravinárskeho priemyslu v Bratislave (1950–1953),
Arborétum Mlyňany (1953–1960)

hrob

Uherské Hradiště, hřbitov v Mařaticích

poznámky

Zapojil se v březnu 1939 do odboje v ON (civilní skupina), podílel se na získávání zbraní pro rodíci se odboj, v jeho bytě se uskutečnila v květnu 1939 schůzka, na které informoval Jan Vignati vedoucí brněnské činitele Obrany národa o možnosti vytvoření biologických bojových látek k boji proti okupantům (botulin a břišní tyfus).
Po zavření českých vysokých škol a počínajícím zatýkání v řadách ON odjel na Slovensko a octl se tak mimo dosah brněnského gestapa.
Zde působil jako vysokoškolský pedagog, podílel se na vzniku Botanického ústavu a Botanické zahrady Univerzity Komenského v Bratislavě, z vysoké školy propuštěn v roce 1950, zasloužil se o rozvoj arboreta Mlyňany. Na Slovensku je oceňován jako vynikající pedagog a organizátor vědeckého života.
V roce 1960 se vrátil na Moravu, zemřel v Uherském Hradišti.