Ještě v dobách svého olomouckého angažmá debutovala v českém filmu jako zdravotní sestra Helena ve filmu Případ Dr. Kováře (1950, režie Miloš Makovec). V 50. letech jako členka Vinohradského divadla sehrála větší (a hlavně záporné) role například ve filmovém dramatu Anna Proletářka (1952, režie Karel Steklý), v dramatu podle Marie Majerové Výstraha (1953, režie Miroslav Cikán), ve snímcích Ztracená stopa (1955, režie Karel Kachyňa) a Sny na neděli (1959, režie Václav Gajer). Po přechodu do
ČST se na dlouhých čtyřiadvacet let vzdálila od práce v kinematografii.
Režisérka Věra Chytilová nabídla Pospíšilové nejlepší a nejvýraznější úlohu afektované podnikové šéfky, která se v závěru filmu Faunovi zjeví jako zosobněná „Smrt", v komedii Faunovo velmi pozdní odpoledne (1983). Na rozhraní 80. a 90. let ještě ve filmu stvořila menší role.
Jako dramaturgyně se podílela v
ČST na známých televizních filmech (Alfons Karásek v lázních, Zločin na poště, Hlavní výhra, Strašidla apod.), seriálech (Nemocnice na kraji města, Žena za pultem, Plechová kavalerie, Malý pitaval z velkého města, Slavné historky zbojnické aj.) a pořadech (Bylo jich šest, Dostaveníčko, Silvestr na přání).
Především jako dramaturgyně stála u zrodu oblíbeného televizního cyklu Bakaláři (1971–1980), který po Miroslavu Horníčkovi uváděla spolu s
Vladimírem Menšíkem.
V letech 1978–1980 byla členkou redakční rady čtrnáctideníku „Scéna".
Několikrát se před televizní kamery postavila i herecky, pracovala také v rozhlase a v dabingu.
