Už v 60. letech byl J. Dlouhý renomovaným autorem komponujícím především scénickou hudbu pro SND, NS a pro mnohá krajová slovenská divadla v Nitře, Žilině a další scény. Taktéž měl za sebou první kompozice k filmu a inscenacím pro bratislavskou televizi a film (včetně velmi úspěšného seriálu Vivat Beňovský). Vládnoucím režimem a zaměstnavatelem byl stále intenzivněji přesvědčován, aby vstoupil do KSČ, jediným řešením bylo nastoupit na dráhu svobodného umělce. Později střídal dvě působiště: Bratislavu a Brno, kde působil jeho vrstevník a přítel z mládí Pavel Blatný .
V devadesátých letech založil v rámci svého hudebního organizátorství dvě instituce, jejichž vznik na sebe navzájem navazoval. V roce 1990 pozvolna vznikalo nakladatelství s konečným názvem Editio Moravia, zaměřené na vydávání Janáčkových skladeb, instruktivní literatury a tvorby současných skladatelů. V roce 1992 vznikl festival MHFJL, jehož byl intendantem. Festival měl jasnou koncepci: na každém ročníku zazní jedna skladba Leoše Janáčka spolu se skladbou soudobého autora. Dále byl organizátorem Mladých dnů tvorby v Luhačovicích, na místě, které bylo dlouhodobě spojeno s hudebním skladatelem Leošem Janáčkem, a k němuž měl od dětství vřelý vztah díky matce Olze Dlouhé.
Po osmnácti letech nadšení, elánu a úsilí, investovaných do dramaturgie festivalu, ve svých 80 letech, se Jaromír Dlouhý rozloučil s festivalovými koncerty a odešel do pomyslné penze.

1954–1964 ČsRo v Bratislavě - hudební redaktor,
1965–1984 svobodné povolání,
90. léta - hudební organizátor

článek v odborném periodiku

"Jaromír Dlouhý a filmová hudba"

Vysokoškolské kvalifikační práce

"Jaromír Dlouhý - portrét hudebního skladatele, organizátora a nakladatele. Magisterská diplomová práce"