Vítězslav Nezval

* 26.5.1900 Biskoupky (okr. Moravský Krumlov) – † 6.4.1958 Praha

básník, spisovatel a překladatel, spoluzakladatel poetismu, vůdčí osobnost českého surrealismu

zajímavé okolnosti

Z Prahy se s láskou vracel do míst působiště svého otce. Krajinou dětství se mu staly Šamíkovice, poté v letech 1922–1932 Dalešice a od roku 1932 Brno-Žabovřesky, kam se rodiče přestěhovali na důchod. Na těchto místech vznikla podstatná část jeho díla.

vzdělání

1906–1911 jednotřídka v Šamíkovicích (ve třídě svého otce),
1911–1919 gymnázium v Třebíči,
1919–1920 Právnická fakulta MU v Brně (jeden semestr),
od roku 1920 Filosofická fakulta UK v Praze (studia nedokončil)

jiné pocty

Národní umělec (1953)
zlatá medaile Světové rady míru (1953)

dílo

zobrazit

Literární tvorbě se začal věnovat ve svých dvaadvaceti letech. Nějakou dobu pracoval jako dramaturg Osvobozeného divadla a přispíval do Rudého práva, Tvorby, Lidových novin atd. Jeho tvorba prošla řadou proměn a lze ji zhruba rozvrhnout do tří tvůrčích období. První se odehrávalo ve znamení poetismu, poté následovalo období surrealismu a po druhé světové válce převládlo směřování k tvorbě v duchu socialistických idejí.
Nezval byl členem avantgardní skupiny Devětsil a spoluzakladatelem poetismu, literárního směru zaměřeného na radost ze života, hravost a inspiraci moderní civilizací. Později se stal klíčovou postavou českého surrealismu a v roce 1934 spoluzaložil Skupinu surrealistů v ČSR, jednu z prvních surrealistických skupin mimo Francii. Velmi ho ovlivnily jeho cesty do zahraničí (Francie, Itálie, Řecka, Sovětského svazu). Po druhé světové válce byl aktivní v KSČ, získal řadu oficiálních poct a funkcí. Jeho tvorba této doby je poznamenána stylem budovatelské poezie, podle některých obsahuje snahu najít sama sebe v socialistickém realismu.

Literárně byl Nezval velice produktivní. S neuvěřitelnou lehkostí tvořil formy a jeho dílo obohatilo zejména českou poezii. Tvořil ale nejen poezii, nýbrž také prózu, dramata, eseje a překlady, z nichž za zásadní by se daly považovat překlady francouzských surrealistů - Paul Éluard, Guillaume Apollinaire, André Breton.
Z dramat pak Milenci z Kiosku (1932) a Manon Lescaut (1940).

Výběr díla:
Počátky a poetismus (1920–1934):
- Most (1922)
- Podivuhodný kouzelník (1922)
- Pantomima (1924)
- Akrobat (1927)
- Edison (1928)
- Básně noci (1930)
- Sbohem a šáteček (1933).

Surrealistické období (1934–1945):
- Žena v množném čísle (1936)
- Praha s prsty deště (1936)
- Abeceda lásky (1937)
- Ulice Giraudouxova (1938)
- Matka Naděje (1940)
- Manon Lescaut (1940)
- Valérie a týden divů (1945).

Poválečné období a socialistický realismus (1945–1958):
- Chrpy a města (1955)
- Zpíváno z dálky (1956)
- Z mého života (nedokončená autobiografie, 1965).

zaměstnání

1924–1925 tajemník redakce Masarykova naučného slovníku,
1928–1929 dramaturg Osvobozeného divadla,
1945–1951 filmový odbor na ministerstvu informací - vedoucí.

Většinu života působil jako básník a spisovatel na volné noze.