Jan Křížan

Jan Křížan

* 23.2.1899 Brno – † 24.6.1963 Brno

člen KSČ v Brně; válka a odboj 1938–1945; politický vězeň; akce 1. 9. 1939

rodné jméno

Křivonožka

zajímavé okolnosti

ZNV v Brně povolil výměrem ze dne 27. 7. 1948 změnu jména Křivonožka na Křížan.

bydliště

Brno:
- Spitalwiese (Špitální louka) 21
- Křenová (Kröna) 75 (v roce 1900), poté 71 (v roce 1921)

vzdělání

vyučen ve slévárně bratří Uxů v Brně

zaměstnání

od roku 1937 brněnská elektrárna a plynárna

politická orientace

KSČ (od roku 1924)

odborné a zájmové organizace

FDTJ

poznámky

Pocházel z brněnské dělnické rodiny, jeho otec pracoval ve slévárně bratří Uxů.
V roce 1917 narukoval do Hallu jako kanonýr.
Po vstupu do KSČ byl členem a funkcionářem uliční buňky na Křenové ul. Poté se stal členem pořadatelského sboru, který z pověření strany budoval Hynek Konečný a jehož cílem bylo chránit akce strany proti rozbíječům a bojovat proti vzmáhajícímu se fašismu.
V letech 1929–1937 byl z politických důvodů nezaměstnán.
V roce 1932 ho strana pověřila politickou prací mezi vojáky v Brně, Břeclavi, Znojmě a Vyškově. Jeho úkol spočíval v navázání spojení s vojáky, kteří byli členy komunistické mládeže, Spartakových skautů práce, FDTJ nebo JPT. Do práce byli zapojeni další členové, kteří rozmnožovali ilegální časopisy jako např. Voják, Rudý dělostřelec, Der Soldat, Katona. V souvislosti s kolportáží Vojáka byl Křížan měsíc ve vyšetřovací vazbě, nakonec byl pro nedostatek důkazů propuštěn.
Ve spolupráci s P. Popelou zajišťoval bezpečné byty pro ukrývání tiskařské techniky a také pro ukrývání stíhaných členů KSČ. Byl rovněž pověřen expedicí ilegální Proletářské rovnosti, vycházející v letech 1933–1934.
V roce 1934 převzal funkci tajemníka ilegální Rudé pomoci (podporovala např. politické vězně a jejich rodiny).
V roce 1939 byl pověřen jako člen ilegálního městského vedení strany v Brně udržovat spojení se závodními ilegálními buňkami.
Dne 1. 9. 1939 byl zatčen, vězněn na Špilberku, v Dachau, Buchenwaldu; v roce 1941 ho ve Vratislavi odsoudili k 8 letům káznice, které si odpykával ve Steinu v Rakousku. Při povstání vězňů dne 6. 4. 1945 uprchl a za 10 dní se dostal do Bystřice nad Pernštejnem, kde navázal spojení s ilegálním národním výborem a tam operující partyzánskou skupinou Prokopa Holého. Posléze přešel do této skupiny a čistil lesy od německých vojáků.
Po válce zastával různé stranické funkce, v brněnské plynárně byl předsedou závodní organizace a současně uliční organizace v Merhautově ul. a členem OV KSČ Brno II.