Kromě pedagogického působení byl znám i jako překladatel z latiny a francouzštiny, autor aforismů, sloupků a fejetonů i lingvista (publikace Ze života slov - populární výklady významosloví, 1920). Smysl pro břitký humor uplatnil ve sbírce aforismů (Kytička kopřiv, 1917, 1925). Ve sloupcích a fejetonech v Národní politice a v Lidových novinách kritizoval dobové veřejné poměry, další příspěvky otiskoval od 1913 v Besedách Času, České revui, Naší řeči, Naší vědě či Zvonu.
Dvořáčkovy práce recenzovaly významné osobnosti české vědy, například jazykovědec Václav Ertl, klasický filolog Ferdinand Stiebitz či literární vědec Arne Novák.