Patřil k předním propagátorům výroby tzv. přednostního mléka pro zdravou dětskou výživu. Na služebních cestách po Evropě (mj. do Německa, Francie, Švédska, Nizozemska a Belgie) se v roce 1935 inspiroval k založení Ústavu města Brna pro zkoumání potravin a surovin živočišného původu (též jateční laboratoř pro vyšetřování masa a mléka), jenž byl považován za nejlepší zařízení pro kontrolu potravin v Československu.
Prostředí jatek zdokumentoval humorně i sarkasticky na několika črtách, kresbách a malbách či karikaturách. Brněnská Společnost veterinárních lékařů je vydala ve dvou souborech: Obrázky z brněnských jatek (1971) a Z veterinářova skicáku (1974).
Byl znalcem rodného Podluží a známým sběratelem, dokumentoval jednotlivé jevy tradiční lidové kultury (lidový oděv, architektura a zvykosloví). Kromě úvahy s linoryty s názvem Soumrak moravského Podluží (1944) publikoval v odborných a ve vlastivědných časopisech články, z nichž byla většina věnována podlužáckému kroji a jeho doplňkům. Napsal též popularizační glosy.

1922–1924 VŠZ v Brně, klinika buiatricko-porodnická (asistent profesora Antonína Klobouka),
1924–1957 Městská ústřední jatka v Brně (zvěrolékař na úseku hygieny masa, později ředitel),
1957 odešel do důchodu,
v 60. letech se vrátil na Fakultu veterinární hygieny a ekologie na VŠZ v Brně (pedagog)