František Šimáček

* 1781 Luleč (okres Vyškov)

lidový sektář a utopista

zajímavé okolnosti

S pruskou armádou se dostal do v dolnoslezského města Středa, kde se seznámil teprve sedmnáctiletou chotí vojáka Marií Annou Soborowskou. Lukas Soborowski se svou ženou nakládal velmi surově, takže když Šimáček v roce 1804 dezertoval, odešla s ním ztýraná Marie tajně do Čech. Tam s ní nesezdán žil pod falešným jménem Zajíc a vydával ji za svou zákonitou manželku.


bydliště

Brno, Kleine Neugasse (Malá Nová) 4


vzdělání

vyučil se mlynářskému a pekařskému řemeslu


zaměstnání

roku 1800 naverbován k rakouskému vojsku a dostal se s ním do Itálie, po jisté době byl v Padově z vojska z neznámých důvodů propuštěn,
1804 dezertoval z vojska pruského, kam byl podruhé naverbován,
1806 byl propuštěn z třetího zařazení do armády jako vojenský pekař,
1810 byl natrvalo propuštěn z vojenské služby jako invalida, usadil se v Brně na předměstí v Kleine Neugasse (Malé Nové) ulici (dnešní Veveří) v domě číslo 4, který byl majetkem pekařského mistra Vincence Knobla, pracoval 9 měsíců jako mládek ve mlýně,
1811–1812 se vrátil do práce ve mlýně


poznámky

Zážitky z válečných tažení, následná invalidita a sociální bída jeho rodiny jej vedly k odsouzení války a tehdejšího společenského zřízení. Jako prostý hluboce věřící člověk se upnul k bizarním představám lidových sektářů a blouznivců. V červenci 1811 měl vidění v mlýnici, po kterém odešel na tři dny do lesů v okolí Vranova, a nakonec se vydal na pouť do proslulého štýrského místa Mariazell, vrátil se koncem ledna 1812. Nastaly u něj další stavy vytržení, které si začal zapisovat (píseň Hlas zjevení súdu božího, List nový, Pravda zjevené modlitby, Nová úmluva syna, Poslední hlas slova božího) a šířit mezi lidem. Nepracoval, žil ze skrovného výdělku své družky Marie Anny Soborowské a z milodarů. Později některé své rukopisy posílal představitelům katolického duchovenstva, i samotnému brněnskému biskupovi. Tím se dostal do hledáčku brněnské policie, která u něj provedla domovní prohlídku, kacířské spisy zabavila a vzala Šimáčka v březnu 1812 do vazby s podezřením z velezrady. Vina nebyla prokázána, ale od května do července 1812 skončil v brněnském blázinci.
Vrátil se do práce ve mlýně, ale byl postaven pod policejní dozor, odloučen od družky Marie a dětí a z platu mu bylo strháváno výživné. V říjnu 1812 přestal práci zvládat a snažil se opustit Brno.


prameny, literatura



ulice

Kleine Neugasse (Malá Nová)
bydliště doloženo v letech 1810–1812, dnes Veveří


autor

hub