zajímavé okolnosti

S pruskou armádou se dostal do v dolnoslezského města Středa, kde se seznámil teprve sedmnáctiletou chotí vojáka Marií Annou Soborowskou. Lukas Soborowski se svou ženou nakládal velmi surově, takže když Šimáček v roce 1804 dezertoval, odešla s ním ztýraná Marie tajně do Čech. Tam s ní nesezdán žil pod falešným jménem Zajíc a vydával ji za svou zákonitou manželku.

bydliště

Brno, Kleine Neugasse (Malá Nová) 4

vzdělání

vyučil se mlynářskému a pekařskému řemeslu

zaměstnání

zobrazit

poznámky

Zážitky z válečných tažení, následná invalidita a sociální bída jeho rodiny jej vedly k odsouzení války a tehdejšího společenského zřízení. Jako prostý hluboce věřící člověk se upnul k bizarním představám lidových sektářů a blouznivců. V červenci 1811 měl vidění v mlýnici, po kterém odešel na tři dny do lesů v okolí Vranova, a nakonec se vydal na pouť do proslulého štýrského místa Mariazell, vrátil se koncem ledna 1812. Nastaly u něj další stavy vytržení, které si začal zapisovat (píseň Hlas zjevení súdu božího, List nový, Pravda zjevené modlitby, Nová úmluva syna, Poslední hlas slova božího) a šířit mezi lidem. Nepracoval, žil ze skrovného výdělku své družky Marie Anny Soborowské a z milodarů. Později některé své rukopisy posílal představitelům katolického duchovenstva, i samotnému brněnskému biskupovi. Tím se dostal do hledáčku brněnské policie, která u něj provedla domovní prohlídku, kacířské spisy zabavila a vzala Šimáčka v březnu 1812 do vazby s podezřením z velezrady. Vina nebyla prokázána, ale od května do července 1812 skončil v brněnském blázinci.
Vrátil se do práce ve mlýně, ale byl postaven pod policejní dozor, odloučen od družky Marie a dětí a z platu mu bylo strháváno výživné. V říjnu 1812 přestal práci zvládat a snažil se opustit Brno.

prameny, literatura

partneři

Marie Anna Soborowská

ulice

Kleine Neugasse (Malá Nová)
bydliště doloženo v letech 1810–1812, dnes Veveří

autor

hub