šlechtický predikát

Ritter von Wartinberg

národnost

německá

státní příslušnost

Rakouské císařství, Rakousko-Uhersko

zajímavé okolnosti

kolem roku 1870 vlastnil 12 cihelen, 2 továrny na kameninové zboží (180 milionů cihel ročně, 5 700 zaměstnanců), 15 uhelných dolů (6 milionů centů uhlí, 4 000 horníků)

čestný občan

čestný občan Brna (1871)

vzdělání

gymnázium v Brně,
vyučen kupcem,
báňská akademie v Banské Štiavnici

vyznamenání a pocty

Řád Františka Josefa I. (1866),
Komturský kříž téhož řádu (1867),
Rytířský kříž královského saského Albrechtova řádu,
Rytířský kříž ruského carského Řádu svatého Stanislava

jiné pocty

18. 4. 1870 povýšen do rytířského stavu s predikátem "von Wartinberg" (heslo v erbu "lustus et tenax", tedy "spravedlivý a vytrvalý")

zaměstnání

odborné a zájmové organizace

čestný člen francouzské Académie national Paris,
dopisující člen C. k. říšského geologického ústavu ve Vídni,
člen Geognosticko-geologického spolku pro Štýrsko

pojmenováno

zakladatel chudinské nadace v Brně

poznámky

Původně určen k obchodnické kariéře, proto vyučen kupcem. Několik let pracoval jako úředník v Brně, věnoval se studiu jazyků. Poté následovalo studium ve Vídni (komerční a technické vědy, za vynikající výsledky obdržel cenu nadace Daniela von Coitha). Strýc Alois Miesbach jej jmenoval ředitelem svých podniků (cihelny, uhelné doly, statky), po jeho smrti (1857) se stal jediným dědicem podniků.
Pro rozšíření vědomostí o uhlí podnikl v roce 1831 studijní cestu do pruského Slezska, Belgie, Porýní, roku 1836 do Belgie, Skotska a Francie. Hornictví studoval na báňské akademii v Banské Štiavnici (zřídil nadaci na financování pobytu mladých techniků na akademiích v Banské Štiavnici, Lubně a v Příbrami). Poptávka po levném uhlí ve vídeňské aglomeraci jej vedla k otevření dolů v Grünbachu u Vídeňského Nového Města (1837), Gloggnitz (1840), Seegraben u Lubna (1841) a další, na Moravě otevřel lignitové doly v Lužici a Nové Vsi u Hodonína atd. (podobně rozšiřoval po převzetí Miesbachových podniků podnikání v cihelnách). Zaváděl nové výrobky, nové technologie (1862 na světové výstavě v Londýně získal zlatou medaili za aplikaci moderních technologií při těžbě uhlí).
V roce 1867 na světové výstavě v Paříži mu byla udělena zlatá medaile za vynikající kvalitu cihlářských a kameninových výrobků a za novou konstrukci kruhové pece, která přinášela značné úspory paliva a méně zatěžovala kouřem prostředí, stříbrnou medaili obdržel za vzornou bytovou péči o své dělníky. V Paříži získal také 30 cen ze 600 udělených za humanitární péči o osazenstvo podniků (pro zajímavost: kromě něj byly podnikatelům v habsburské monarchii uděleny takové ceny jen 4!).
Byl majitelem několika velkostatků (mj. Inzersdorf, Steinhof, Pardubice). V roce 1869 vytvořil ze svých závodů "Wieneberger Ziegelfabriks- und Baugesellschaft". Podílel se na stavebním rozvoji Vídně (zakoupil 10 parcel, na nichž vybudoval obytné činžovní domy, tzv. Draschehof, později název Heinrichshof, nedaleko budovy opery).
V literatuře kolísá den jeho narození (18. x 19. dubna).

pojmenované ulice

- Draschegasse - Drascheho (Veveří), [dnes Arne Nováka]

prameny, literatura

děti

Richard Drasche

rodiče

Anna Drasche (Miesbach)
Joseph Drasche

osoba na objektech

městský chlapecký sirotčinec
pamětní deska: Gorkého 14/01

události

19. 11. 1872
Otevření městského sirotčince
přispěl peněžní částkou

autor

Menš