Gustav Eim

Gustav Eim

* 7.10.1849 Šťáhlavy u Rokycan – † 7.2.1897 Florencie

novinář, politik, parlamentní zpravodaj

národnost

česká

státní příslušnost

Rakousko-Uhersko

zajímavé okolnosti

Od roku 1889 nemocen agorafobií a maniodepresí. Byl nazván "českým" konzulem ve Vídni, pomáhal prosazovat čs. umělce a vědce, podporoval Badeniho jazykové nařízení.

bydliště

od roku 1882 žil ve Vídni

vzdělání

gymnázium v Plzni a v Praze,
do roku 1873 studoval na právnické fakultě v Praze, studia však nedokončil

dílo

zobrazit

Jako gymnazista psal do Plzeňských novin, do Pravdy a Svobody, později do Pokroku, do časopisu Politik, publikoval v Poslu a v Národních listech, za svého života vydal soubor článků o čs. politice z let 1848–1879 "O nás - pro nás".
Překládal divadelní hry, především veselohry. Spolu s Kaizlem a Kramářem ztělesňoval v 90. letech 19. století umírněné křídlo mladočeské strany, nakloněné pozitivní politice spolupráce s Vídní.
Stal se poslancem říšského sněmu, byl výborným řečníkem, hájil a bránil práva českého národa. V roce 1896 inicioval jednání s premiérem Badenim, výsledků a následků jednání se však již nedožil.
Podporoval a pomáhal prosazovat české umělce a vědce ve Vídni. Podpořil Vrchlického v jeho snaze po dosažení profesury, Čelakovskému pomohl k profesuře na právech. I. Hermann díky němu dostal stipendium od ministerstva kultury (300 zlatých).
Zajišťoval reklamu pro houslistu Fr. Ondříčka, pomáhal i Jaroslavu Kvapilovi a mnoha dalším.
"Nejšikovnější, nejprozíravější, na lidské slabosti a myšlénky nejvypočítavější praktický politik český. Intrikán nejrafinovanější ve velkém slohu, osobně poctivý a nepřístupný", tak charakterizoval Gustava Eima v roce 1897 Josef Kaizl – český národohospodář a politik.

zaměstnání

od roku 1873 redaktor Posla,
od roku 1874 pracoval v Národních listech,
od roku 1879 parlamentní zpravodaj pro Národní listy z říšské rady ve Vídni, mladočeský poslanec