Hradisko Staré Zámky
archeologické lokality
typ výzkumu
systematický výzkum
katastr
Líšeň
rok / datum výzkumu
1948–1949, 1953–1955
instituce
AÚ ČSAV
popis
Archeologické nálezy ze Starých Zámků byly poprvé zveřejněny v roce 1875 E. Belcredim. V 80. letech věnoval hradišti pozornost Jan Knies a v letech 1890–1891 zde provedl sondážní práce Martin Kříž. V letech 1948–1965 zde proběhl plošný systematický výzkum Archeologického ústavu v Brně pod vedením J. Poulíka a později Č. Stani.
Ve své první etapě se výzkum zaměřil na prostor šíje mezi vnitřní částí a předhradím a na plochu předhradí, od roku 1953 pak probíhaly odkryvy ve vnitřní části lokality (v roce 1963 bylo zkoumáno vnější opevnění). Ojedinělé stopy osídlení pochází už z počátku eneolitu (pozdní doby kamenné), ale o intenzivním osídlení lze hovořit až v mladší fázi této epochy, především v období kultury s kanelovanou keramikou, kdy zde existovalo příkopem ohrazené sídliště s hustou zástavbou.
Nálezy měděných předmětů, mramorových korálků či kostěné pásové zápony svědčí o živých obchodních stycích Moravy s Karpatskou kotlinou. Osídlení pak pokračovalo ve střední, mladší a pozdní době bronzové, kdy byla ostrožna opevněna (její vnitřní areál byl podélně členěn štěrkem upravenou cestou lemovanou po obou stranách chatami ze dřeva a hlíny). Sporadické nálezy dokládají osídlení i v době laténské, římské a na počátku stěhování národů.
Největší význam pro historický vývoj brněnské kotliny má ale slovanské osídlení ostrožny v době hradištní. Nejstarší raně středověké nálezy náleží do 8. století - původně neopevněná osada byla po obvodu ohrazena hlinitým valem s dřevěnou palisádou.
Na počátku 9. století došlo k vybudování rozsáhlého opevňovacího systému tvořeného několika dřevohliněnými hradbami s čelní kamennou plentou. Na akropoli byl někdy v 9. století vybudován velmožský dvorec chráněný asi 10 m vysokou dřevěnou věží, která umožňovala daleký výhled. Uvnitř dvorce stály mohutné srubové stavby a pravděpodobně i zděný kostel. Době největšího rozkvětu hradiska přísluší i pohřebiště prozkoumané v prostoru vnějšího předhradí.
Na přelomu 9./10. století postihla hradiště katastrofa - při násilném vpádu zanikl dvorec i opevnění celé akropole, boje dokládají i nálezy hrotů šípů. Nové opevnění bylo vybudováno již na menší ploše v západní části akropole, jeho zánik je datován do konce 10. století. Osídlení zde úplně mizí na počátku 11. století.
Význam hradiště spočíval především v jeho poloze na spojnici mezi centrální oblastí Velké Moravy a železářskými oblastmi v Moravském krasu - jednalo se o jedno z významných center velkomoravské říše, které si svůj význam udrželo i po jejím pádu.
kultury
kultura s moravskou malovanou keramikou (4700-4000 př.n.l.): eneolit, 4000 - 3800 př.n.l.
kultura nálevkovitých pohárů: eneolit, 3800 - 3200 př.n.l.
kultura s kanelovanou keramikou: eneolit, 3200 - 2600 př.n.l.
paleolit pozdní (10 000 – 8 000 př.Kr.): 8. - 10. století
kultura podolská (950/920 - 800 př. Kr.)
doba laténská (A-D) (450 - 50 př. Kr.)
doba římská (0 - 400 po Kr.)
doba stěhování národů (380 - 568 po Kr.)
doba starohradištní (650–800)
doba středohradištní (800 – 950)
doba mladohradištní (950 – 1 100 )
materiál / uložení
MZM
osoby
Jan Knies
jeden z archeologů, který danou lokalitu skoumal
Martin Kříž
jeden z archeologů, který danou lokalitu skoumal
Josef Poulík
jeden z archeologů, který danou lokalitu skoumal
městská část
prameny, literatura
autor
Baa