200 759/169
předmět
džbán
materiál
keramika
název/označení nálezu
Stolní a kuchyňská keramika
inv. číslo
200759/169
konzervoval/
restauroval
Erik Tureček
vedoucí práce
Alžběta Netopilová, DiS.
popis předmětu
Jedná se o hrnec, který byl běžnou součástí kuchyňského vybavení. Hrnec je vejčitého tvaru a je opatřen uchem.
Největší vyduť je v horní třetině nádoby. Dno nádoby je vypuklé.
Rozměry nádoby:
- výška 19,5 cm, ø 12,5 cm.
technologie výroby
Předmět byl vytáčen na rychlootáčkovém kruhu, o čemž svědčí jemné stopy na výduti nádoby. Pro vytáčení byla pravděpodobně použita jemná plavená hlína s obsahem železa. Hrnec je opatřen transparentní olovnatou polevou a byl pálen při teplotách kolem 1100 °C.
stav před
konzervováním/
restaurováním
Předmět byl v minulosti již jednou slepen. Slepení bylo provedeno bez dostatečného očištění nádoby. Plochy lomů na sebe dostatečně nesedí. Vnitřní i vnější část předmětu byla pokryta krustami.
Objevují se krusty:
- vápenaté
- železité.
Nádoba není kompletní. Chybí přibližně ⅓ nádoby.
Část dna, výdutě, hrdla a okraje.
provedené analýzy
Požadované průzkumy a analýzy před restaurátorským zásahem:
- rozbor krust (stanovení uhličitanu vápentého a železitých iontů).
Vyhodnocení průzkumu:
Uhličitan vápenatý (CaCO3) se v kyselém prostředí rozkládá za vzniku plynného oxidu uhličitého (CO2), který lze pozorovat ve formě bezbarvých bublinek.
CaCO3+ 2 HCl → CaCl2+ CO2+ H2O
Touto reakcí je možné dokázat pouze přítomnost uhličitanu (CO32-), kationt by bylo nutné prokázat pomocí dalších experimentů, ale s největší pravděpodobností je krusta tvořena uhličitanem vápenatým, který obsahuje malou část uhličitanu hořečnatého (MgCO3).
Železité soli lze dokázat reakcí s thiokyanatanem draselným (KSCN), který poskytuje intenzivně rudý thiokyanatan železitý Fe(SCN)3. Reakce je specifická.
Fe3++ 3 KSCN → Fe(SCN)3+ 3 K+
Vzhledem k tomu, že barva vzniklého roztoku byla pouze slabě červená, tak koncentrace železitých solí ve vzorku nebude příliš vysoká. Reakce je velmi citlivá.
popis konzervování/
restaurování
Před samotným restaurátorským zásahem byl proveden průzkum keramického materiálu. Byla provedena analýza krust a zkouška rozpustnosti v použitého lepidla.
Na výsledky zkoušky rozpustnosti navazovala dekonzervace - odstarnění předchozích zásahů. Nádoba byla rozlepena a očištěna od přebytků použitého lepidla. Následně byl předmět očištěn od nánosů vápenatých krust. Konečnou fází v procesu čištění bylo opakované oplachování nádoby v destilované vodě.
Očištěné a vysušené keramické fragmenty byly postupně slepovány disperzním lepidlem. Po slepení byla nádoba doplněna. Na chybějící části byla vytvořena forma Chybějící části byly doplněny modelářskou sádrou. Drobné tvarové nedostatky byly upraveny a doplněny akrylátovým tmelem.
Doplněné části byly upraveny a dotvarovány brusnými papíry do požadovaného tvaru. Posledním krokem restaurátorského zásahu byla neutrání retuš. Odstín byl zvolen citlivě k dochovaným částem keramické nádoby. Neretušované doplněné části byly zafixovány, aby se zamezilo stírání aplikované temperové barvy.
