Jiří Vitula - Profil osobnosti

PhDr. Jiří Vitula

* 8.9.1925 Kamenice u Jihlavy – † 17.2.2012 Brno

historik umění, hudební publicista, novinář
bratr osobností: Bohuslav a Metoděj Vladimír Vitulovi

bydliště

Brno-Židenice, Viniční 130 (1948)

vzdělání

klasické gymnázium v Brně (1945 maturita),
studium historie, filozofie, hudební vědy, dějin umění a etnografie na Masarykově Univerzitě v Brně,
po roce 1948 byl z politických důvodů ze studií vyloučen, ukončení vysokoškolského vzdělání mu bylo umožněno v roce 1954 na Karlově Univerzitě v Praze,
v roce 1969 na Karlově Univerzitě obhájil rigorózní práci (titul PhDr.)

vyznamenání a pocty

íránské vyznamenání: Císařský řád Rezá Pahláví (1976),
Karajanova stříbrné medaile (1980),
Řád za vynikající práci (1985)

jiné pocty

v roce 1992 byl zvolen čestným členem Masarykovy akademie umění,
roku 2003 se stal prvním nositelem Evropské ceny Trebbia za celoživotní tvůrčí činnost

dílo

- autor a spoluautor mnoha filmů s hudební a umělecko-historickou tématikou, např. Smetanova Libuše a Vyšehradský kodex
- práce z oblasti muzikologie a dějin hudby: Můj Beethoven (1973); Zjevení génia. Ludwig van Beethoven (1976)
- řada hudebně kritických statí v nejrůznějších evropských denících, odborných časopisech a programových sbornících
- ve své odborné činnosti se zaměřoval zejména na ohlas díla Ludwiga van Beethovena v českém prostředí, na osobnost a dílo Jarmily Novotné, Terezy Stolzové a Herberta von Karajana

zaměstnání

zobrazit

krátce pracoval jako učitel a posléze jako redaktor – nejprve v lidoveckém deníku Lidová obroda (1948–1950), v letech 1950–1991 v Lidové demokracii,
souběžně působil jako nakladatelský pracovník, publicista, rozhlasový a televizní reportér s odborným zaměřením na hudbu, literaturu a výtvarné umění

průběžně rozvíjel poradenskou a organizační činnost při několika domácích i zahraničních hudebních festivalech - podílel se např. na organizaci festivalu Pražské jaro od jeho založení; stal se iniciátorem celostátního hudebního festivalu Ludwiga van Beethovena v Opavě a Hradci nad Moravicí (1970) a spolupracoval s Herbertem von Karajanem na přípravách mezinárodního festivalu Osterfestspiele v Salzburgu, kde byl pověřován dramaturgickými a hudebně teoretickými publikačními úkoly

v mezinárodní koprodukci natočil 26 dokumentárních uměleckých filmů (mimořádný ohlas sklidily např. snímky Vyšehradský kodex, Mistr IP a Smetanova Vltava)

podílel se také na řadě filmových a audiovizuálních uměleckých projektů, včetně kinoautomatu na výstavě EXPO 67 v Montrealu