Karel Zháněl - Profil osobnosti

Plk. duch. Mons. Karel Zháněl

* 1.10.1892 Vranov (okres Brno-venkov) – † 2.1.1975 Brno

válka a odboj 1938–1945; politický vězeň

bydliště

Vranov čp. 85 (rodný dům)

vzdělání

První české gymnasium v Brně (10. 7. 1912 maturita),
Biskupský alumnát v Brně (1912–1916, na kněze vysvěcen 5. 7. 1916 v Brně)

zaměstnání

dómský kaplan při katedrále v Brně, vyučoval náboženství v brněnských školách, konzistorní archivář (1919–1924),
od roku 1925 vojenským duchovním z povolání (od 1. 1. 1925 prezentován k činné vojenské službě jako duchovní správce, většinou sloužil na Slovensku, mj. kapitán duchovní služby v Prešově (doloženo v nejméně v letech 1928–1930),
major duchovní služby,
vrchní ministerský komisař ministerstva vnitra v Praze

hrob

Ústřední hřbitov města Brna, Vídeňská 96, skup. 15, hrob č. 65–66

poznámky

Při vojenské duchovní službě ve všech působištích byl vysoce hodnocen jak po stránce odborné, tak i lidské.
Začátkem okupace se podílel na zajišťování odchodu našich důstojníků do zahraničí. Gestapem zatčen v Praze 1. 6. 1942, vězněn v Praze na Pankráci, od 7. do 19. 7. 1942 v Terezíně, 19. 7. 1942 – 19. 1. 1943 Praha-Pankrác, od 22. 1. 1943 v KT Dachau (vězeňské číslo 42777). Hoffmann uvádí jako důvod zatčení „dělání zmatkové propagandy (rozdávání fotografii generála Kubáně v úřadě (ten zemřel v Dachau)“. S Metodějem Kubáněm jej pojila společná profese duchovní služby v prvorepublikové armádě, spolu se také postarali na začátku okupace o záchranu majetku vojenské správy z budovy MNO, kdy do skladiště v arcibiskupském paláci převezli nakoupené nové vojenské polní kaple. Po osvobození koncentračního tábora čs. osvobození vězni vytvořili Národním výbor v Dachau, který pověřil Karla Zháněla pořízením opisů úmrtních záznamů všech zemřelých v KT, zvláště zemřelých Čechoslováků. Domů se vrátil až 24. 5. 1945 s poškozeným zrakem. Zaměstnán byl ve Vojenském historickém ústavu jako správce vojenských matrik, protože již za první republiky osvědčil velikou pečlivost při péči o vojenské matriky (předtím pracoval jako konzistorní archivář v Brně).
V říjnu 1945 povýšen na podplukovníka s účinností a pořadím od 28. 10. 1938 a současně povýšen na plukovníka duchovní služby s účinností a pořadím od 28. 10. 1942. Po únoru 1948 již pro něho místo v armádě být nemohlo, k 1. 2. 1949 převeden do výslužby. Poté žil v Libici nad Cidlinou, v Praze (byl kanovníkem Vyšehradské kapituly), zemřel v Brně.