Podnikatel a obchodník Frederick Schroeder se rozhodl provozovat na dolním toku řeky Vezery (Weser) vlastní paroplavbu. Treviranus působil v jeho společnosti jako inženýr a společně se v roce 1816 vydali do Anglie a Skotska hledat odpovídající loď. Když žádné vhodné plavidlo nenašli, rozhodli se postavit paroloď vlastní. Tak byl za Treviranova značného přispění v prosinci 1816 spuštěn na vodu a v květnu následujícího roku zahájil pravidelný provoz kolesový parník Die Weser. Parník uvezl 60-80 cestujících, dokázal plout rychlostí až 5,5 uzlu (cca 10 km/h) a je všeobecně považován za první parník postavený v Německu. Treviranův technický talent však nalezl uplatnění i jinak, v Brémách pracoval třeba na plánech zbudování městského vodovodu a na celé řadě dalších projektů.

V Blansku, v budově tzv. „Staré fabriky“, inženýr Treviranus v roce 1831 sestrojil první průmyslově využitelný parní stroj v českých zemích a možná celé habsburské monarchii. Šlo o tzv. stabilní, dvojčinný parní stroj, určený k převodu pohybu pístu na rotační pohyb a tím k pohonu dalších zařízení pomocí transmisí. Vyroben byl pro strojovnu brněnské Godherovy továrny a měl výkon 12 koňských sil. Jindřich Wankel ve svých vzpomínkách uvedl, že svým překvapivě kvalitním továrním zpracováním i příznivým poměrem mezi výkonem a spotřebou paliva překonával i některé dovážené stroje z Anglie a Belgie. Parní stroje se tak zařadily mezi významné výrobky salmovských železáren (pozdější součást podniků ČKD).

Www stránky

"Treviranus – báječný muž na dýmajících parostrojích"

Archivní pramen

"Matrika zemřelých, Brno (německá evangelická církev) 1848–1885"