Záležáková

Brno:
- Cejl 103
- Bindergasse 3
- Blatná (Kottgasse) 3,
Moravská Ostrava, Roseggerova 12 (doloženo v roce 1942),
Karviná 2-Doly, Husova 1540 (doloženo v roce 1952),
Brno, náměstí Rudé armády 14

industriální učitelka v Brně (doloženo v roce 1924),
spolumajitelka stavební firmy Vilém Daniel (později Daniel vdova)

Československá strana lidová

Československý Červený kříž (předsedkyně pobočky v Karvinné),
zdravotní a sociální referentka národního výboru v Karvinné

Ústřední hřbitov města Brna, Vídeňská 96, skup. 95, řada 1, hrob č. 79

K poznámce „úvodem“ spoluautorky medailonku.
Když jsem večer 23. 3. 2025 dočetla 3. díl knihy Šikmý kostel, bylo mi jasné, že manželé Anna a Vilém Danielovi, oba rodáci z Brna, určitě patří i do naší encyklopedie. Jen zkusmo jsem využila adresu paní spisovatelky uvedenou v knize a doufala, že časem se mi ozve někdo z vydavatelství, který pro ni vyřizuje poštu. O to větší překvapení jsem zažila další den ráno, když jsem našla v poště odpověď přímo od paní Karin Lednické. Dovolím si zde některé věty z její odpovědi citovat:
„Anna Danielová je významnou osobností historie Karvinska (v samotném ději třetího dílu Šikmého kostela je zapracováno podstatně více informací než v závěrečném medailonku, který slouží pouze jako shrnutí). /... / Veškeré Anniny výroky jsem převzala z úředních dokumentů (rada města, Apoštolská administratura, protokoly StB, Červený kříž, UNRRA. Anna byla obdivuhodná žena, které se ve třetím díle Kostela snažím vzdát hold a vyzvednout ji ze zapomnění. /.../ . Medailonek v Šikmém kostele je samozřejmě rodinou autorizovaný - s uvedením zdroje ho můžete použít, dávám Vám tímto k tomu svůj souhlas.“
Paní Lednické za její ochotu děkujeme a věříme, že i náš medailonek přispěje k zachování památky paní Anny Danielové (-Menš).

Anna Danielová pocházela ze skromných poměrů, nemohla své přání, studovat učitelství, původně uskutečnit, protože se musela starat o svou nemocnou matku. Navštěvovala rodinnou školu, různé kurzy a připravila se na zkoušky tak, že v roce 1912 byla uznána způsobilou výuky domácích nauk na obecných a měšťanských školách (dobovým termínem „industriální učitelka“ -Menš). Učila na několika školách v Brně, posledně na Veveří ulici.
Po sňatku se povolání vzdala a následovala manžela do Karvinné. (Ve shodě s paní Lednickou užíváme tehdejší úřední označení města, které se užívalo v letech 1920–1949, s výjimkou období okupace. Po roce 1949 se původní Karvinná stala městskou částí s označením Karviná 2-Doly. -Menš.)
Stavební firma Viléma Daniela si získala svou solidností velice brzy dobrou pověst, prováděla výstavbu desítek soukromých, obecních a báňských budov ve městě, převzala i péči o oba kostely, kostel sv. Jindřicha a kostel sv. Petra z Alkantary. Anna Danielová vedla ve firmě kancelářské práce, ale podílela se také na charitativní činnosti. Oba manželé patřili k váženým občanům karvinnské společnosti.
Po polském záboru města na podzim 1938 museli Danielovi Karvinnou opustit, odešli do Ostravy, ale veškeré vybavení a zařízení firmy zůstalo v zabraném území. Vilém Daniel v březnu 1940 zemřel. Anna Danielová se do Karvinné vrátila v létě 1945 s úmyslem uspořádat firemní záležitosti a vrátit se k rodině do Brna. Když viděla neutěšenou situaci ve městě zdevastovaném okupací, názor změnila. Zapojila se do veřejného života, byla zvolena do národního výboru jako sociální a zdravotní referentka. V národním výboru byla jedinou ženou, její agenda připadala mužským kolegům málo důležitá. Jak říká její postava v knize „Šikmý kostel“: „Někdy mi vyhoví jen proto, aby ode mě měli pokoj“.
Jak tedy vypadala ve skutečnosti její práce? Ujala se distribuce dodávek UNRRA, které tato mezinárodní organizace, založená v roce 1943 za účelem pomoci státům postiženým válkou, posílala také do Československa. Anna Danielová se spolupracovníky třídila zásilky, rozdělovali jídlo, ošacení, léky a další věci, které zásilky obsahovaly. Jako zdravotní referentka prosadila zřízení ústřední vývařovny pro školy, financované městem, kam směřovaly potraviny ze zásilek (např. sušené plnotučné mléko, konzervy masitých jídel, salám z vepřového masa, játrové paštiky, zavařeniny, těstoviny, cukr, čokolády atd.). Úmyslně zde uvádíme příklady těchto potravin, dnešnímu čtenáři možná připadají nepochopitelné, ale nesmíme zapomínat, že tehdy přetrvával z doby okupace lístkový systém a a jídlo představovaly často potravinové náhražky.
Pracovníci firmy „Daniel vdova“ strhli dvě třetiny válkou poničeného zámku v Karvinné, zbytek budovy, nákladem 3,5 milionů korun, přestavěli na Dům zdraví. Vedlejší budovu pro služebnictvo, tzv. zámeček, který válka nezničila, získal Československý Červený kříž, v čele jehož karvinnské pobočky stála Anna Danielová. Všechny její aktivity byly promyšlené, praktické, reagující na aktuální potřebu. Zřídila charitativní dílnu, šicí stroje získala z konfiskátů, v dílně žily dobrovolnice červeného kříže novorozenecké výbavičky pro mladé maminky v nouzi. Jim byla určena také „Poradna pro nastávající matky“, kde mladé dívky a ženy, které se ocitly v obtížné životní situaci, si mohly přijít pro radu, útěchu a také pro materiální pomoc (výbavičky z charitativní dílny, oblečení z dobročinných sbírek atp.). Zřídila ozdravovnu pro předškolní děti, solidně vybavenou potřebným zařízením, pro ulehčení práce v domácnostech vznikla nová družstevní prádelna „Osvobozená domácnost“, kdy národní výbor koupil za 50 000 korun elektrické pračky, kde si ženy mohly během krátké doby vyprat velké prádlo, které dosud praly na valchách.
Anna Danielová zůstala v národním výboru i po únoru 1948, ale musel to pro ni být hodně smutný pocit. když mnohé z toho, co pomáhala vybudovat, změnilo svůj účel. Ale k horšímu se měnilo i město samotné: původní Karvinná neztratila jen jedno písmeno v názvu, ale správní centrum bylo přesunuto do nové městské části, Karviné 1-Fryštát. Pokračující honba za uhlím, nedodržující zásady správné a bezpečné těžby, stále víc devastovala budovy města, ty budovy, které stavěla i stavební firma Daniel. Vlivem poddolování se propadl o více než 30 metrů i kostel sv. Petra z Alkantary, vychýlil se o 6,8 stupně. Anna Danielová sehnala na základě svých dřívějších známostí nějaký stavební materiál, který zaplatila ze svých vlastních peněz. S tamním knězem byla domluvena, že se jí podle monžostí peníze budou splácet z dobročinných sbírek. Když začaly v 50. letech represe proti církvi, byla Anna Danielová obviněna z černého obchodu se stavebním materiálem a postavena před volbu: trestní stíhání nebo vystěhování z Karviné. Prodala tedy za zlomek skutečné ceny vlastní dům, který si s manželem postavili, a přestěhovala se k rodině do Brna. Přihláška k přechodnému pobytu „z důvodu nemoci a léčení“ byla datována 30. 12. 1952 u jejího švagra, manžela sestry Františky. O částku za prodaný dům, která pro ni představovala jediné prostředky, ji připravila měnová reforma 1. 6. 1953. Tuhle ránu již Anna Danielová nevydržela a dne 27. 6. 1953 zemřela.

zobrazit

Viktor Havlík
švagr

Vilém Daniel
sňatek: 16. 2. 1924, Brno-Zábrdovice (kostel Nanebevzetí Panny Marie)

František Záležák
Anna Záležáková (Blažková)

Františka Havlíková (Záležáková)
František Záležák
Růžena Záležáková

náměstí Rudé armády
bydliště od 30. 12. 1952 (přihlášena k přechodnému pobytu z důvodu nemoci a léčení, dnes Moravské náměstí) Cejl
rodný dům Bindergasse
bydliště doložené v roce 1900 (dnes Jugoslávská) Blatná (Kottgasse)
bydliště doložené v roce 1924 (dnes Körnerova)

Ústřední hřbitov města Brna
Vídeňská 96/306
učitelka, komunální a humanitární pracovnice; místo posledního odpočinku

matriční záznam narození Anny Danielové
matriční záznam sňatku Anny Danielové

Menš, MJ