V souvislosti s rozvojem textilního průmyslu v Brně zde v roce 1823 založil svou mechanickou přádelnu také Belgičan Hubert Soxhlet (?–1836) spolu se syny Felixem (1804–1855) a Eugenem (?–1851). Jejich podnik byl zpočátku umístěn v bývalé Köffillerově a pak ve Schmallově manufaktuře. V roce 1834 ho majitelé přemístili do rozlehlé novostavby, postavené v letech 1833–1834 snad Josefem Jakobem, která byla vybavena už prvním parním strojem a později dalšími technickými novinkami. Na Cejlu tak postupně vyrostla nejvýznamnější přádelna mykané příze na evropském kontinentě, která ročně zpracovávala 25 000 q vlny.
V duchu tradičního řešení průmyslových objektů, který se vyvíjel od pol. 18. století, představuje i tady hlavní, uliční průčelí ohlas palácové architektury, jehož trojdílnou kompozici dotvářejí pozdně klasicistní detaily. Akcentem tohoto průčelí se stal tympanon vyplněný reliéfem s rostlinnými motivy (dílo nejvýznamnějšího brněnského sochaře 1. pol. 19. století Benedikta Edeleho /1797–1867/). Zajímavé bylo i průčelí dnes přestavěného zadního dvorního křídla, z jehož prosté fasády vystupoval osový rizalit završený hodinovou nadstavbou.
V sousedství továrny tehdy vznikaly také další pozdně klasicistní paláce jiných podnikatelů Adolfa Löwa, Friedricha Schölla nebo Leopolda Haupta, kvalitní doklady architektury tohoto přechodného období, pro něž byl charakteristický typ stavby, spojující pod jednou střechou průmyslový provoz s obydlím majitele.

Ostatní literatura

"Brněnská architektura 1815–1915"