Žerotínovo náměstí, Prozatímní divadlo

Prozatímní divadlo

historický název

Německé prozatímní divadlo (Interimstheater)

ulice

charakteristika

Divadlo bylo postaveno ve stylu novorenesance podle projektu Ferdinanda Fellnera mladšího jako jakási "prozatímní" scéna, která vyplnila mezeru mezi ukončením fungování Divadla v taverně (dnešní Reduta), jež 23. června 1870 vyhořelo, a vybudováním Mahenova divadla. Slavnostně bylo otevřeno 1. ledna 1871 premiérou Mozartovy opery Don Giovanni, svému účelu sloužilo jedenáct let a poté bylo zbouráno. Poslední představení se v budově konalo 5. dubna 1882.

existence

stavba již neexistuje

území

Brno-město

poznámka

Jelikož už nějakou dobu bylo Divadlo v taverně (působící tehdy jako Královské městské národní divadlo) považováno za nevyhovující, bylo v plánu postavit divadlo nové, reprezentativní. K řešení této otázky byla v roce 1863 ustanovena Městská komise. Ta ale zatím nedosáhla ve věci výstavby nového divadla žádného pokroku. Požár Divadla v taverně v roce 1970 tak celou věc urychlil a přinutil město nalézt rychle nějaké řešení. Vedle zajištění kulturního zážitku také nastal problém s početným divadelním souborem čítajícím kolem 120 osob, kteří přišli o obživu. Jelikož město nedisponovalo dostatečným finančním obnosem pro stavbu nové reprezentativní budovy, bylo rozhodnuto, že bude na několik příštích let vybudováno levnější divadlo dočasné, tzv. prozatímní. Ke stavbě divadelní scény byla vybrána parcela v sousedství zemské sněmovny a Kounicova paláce. Protože město nemělo ani dostatečné finanční rezervy k výstavbě prozatímní budovy, bylo rozhodnuto svěřit výstavbu divadla soukromému investorovi. Realizace se proto ujal Theodor von Offermann, jenž zajistil finanční prostředky od soukromých dárců z řad brněnské honorace i něco málo i od města a inicioval vznik Konsorcia pro stavbu Prozatímního divadla. Finální plány schválila městská rada na začátku srpna. Stavbou byla pověřena Vídeňská stavební společnost za účasti stavitele Josefa Arnolda. Celkové náklady stavby dosáhly 120 000 zlatek. Stavba rychle pokračovala a divadlo mohlo být otevřeno již na 1. ledna 1871 představením Mozartova Dona Giovanniho.

Ještě než bylo Prozatímní divadlo postaveno našla rada města Brna dočasnou variantu a celý divadelní soubor byl přestěhován do tzv. Nouzového divadlo (Noththeater in der Reitschule) v jízdárně v areálu bývalých jezuitských kolejí (ul. Jezuitská), které sloužilo svému účelu od 14. srpna do 18. prosince 1870.

stavební vývoj

Divadlo bylo vystavěno v úsporně pojatém novorenesančním stylu, přičemž hlavní fasáda byla orientována do prostoru dnešního Moravského náměstí. Její kompozici dominoval ústřední trojosý rizalit s patrovým balkonem a atikou nesenou čtveřicí soch, zatímco po stranách byly umístěny nízké hranolové věžice zakončené trojúhelníkovými štíty. Architektonické členění fasád bylo redukováno na nezbytné minimum – otvory dveří a oken lemovaly lištové šambrány, jednotlivá podlaží oddělovaly profilované římsy a korunní římsa byla akcentována zubořezem.
Ve srovnání s předchozí scénou na Zelném trhu přinesla nová budova velkoryse řešené interiéry odpovídající požadavkům moderního divadelního provozu, s nimiž se brněnské publikum dosud nesetkalo. Hlediště, vybavené balkony, lóžemi, sedadly i prostory ke stání, disponovalo kapacitou přibližně 1600 diváků; adekvátně dimenzované bylo rovněž jeviště a zázemí.
Prozatímní divadlo fungovalo do dubna 1882, jeho následnou demolicí došlo k uvolnění blokovaných parcel pro výstavbu nájemního bydlení. Ve své době bylo divadlo vnímáno převážně pozitivně jako reprezentativní prostor plně vyhovující svému účelu.