Nově postavené domy vlastnil František Valenta spolu se svou ženou Marií, v domě č. 47 také bydlel a sídlila zde rovněž kancelář jeho stavební firmy.
Dům č. 53 zakoupila roku 1915 od manželů Valentových Marie Procházková, v domě jsou v následujících letech doloženi bratři Franz a Engelbert Procházkovi s rodinami.

Romanticky působící eklektickou architekturu na pomezí pozdního historismu, geometrické secese a moderny charakterizuje bohaté členění hmot a pozoruhodná figurální i ornamentální sochařská výzdoba.

Třípodlažní nárožní dům č. 47 má výrazně pročleněné asymetrické uliční průčelí, akcentované trojicí vzájemně navazujících arkýřů na středním, mírně vystupujícím rizalitu. Každý z arkýřů má odlišný tvar a také jiné ukončení. První je konvexní, ukončený barokizujícím osovým štítem s čučky. Druhý, hrotitě do břitu zalomený arkýř je završen věžičkou a jeho stěna je prolomena výrazným oválným oknem, evokujícím okula vrcholně barokních staveb. Poslední, hranolový arkýř pak ukončuje pultová stříška s balkonem, jehož parapet je členěn kazetami s prolamovanými ornamentálními výplněmi. Všechny arkýře jsou neseny stupňovitě profilovanými krakorci a konzolami. Po celé fasádě jsou nepravidelně rozmístěna okna různých rozměrů a tvarů, čtyři okna suterénu mají netypický lichoběžníkový tvar. Vstup do domu je situován v levé krajní ose, ve výrazném půlkruhově zaklenutém žudrovitém portálu. Až bizarně působící průčelí domu Pellicova 47 eklekticky vrství nejrůznější architektonické formy minulosti do té míry, že nabývá charakteru formální hříčky. Výraznou architekturu dotváří figurální i ornamentální dekor. V pravé krajní reliéf dívky s pštrosem. Stojící postava dívky s dobovým účesem podaná v aktu má přes předloktí přehozen plášť, který v bohatých záhybech spadá k zemi. Další součástí sochařské výzdoby průčelí je reliéf putti s vavřínovým věncem a girlandou dekorující fronton sdružených oken konvexního arkýře a stylizovaná váza s květy a vavřínovými závěsy umístěná pod figurálním reliéfem v úrovni přízemí.

Koncový dvojdům Pellicova 51–53 sestává ze dvou totožně řešených, zrcadlově obrácených jednotek. Obě části mají čtyřosá průčelí členěná výrazně předsunutými asymetrickými rizality, v nichž jsou v předstupujících žudrovitých portálech krytých hrotitými stříškami osazeny půlkruhově zaklenuté vstupy. K nim se přimykají další, o něco nižší rizality otevřené v suterénu segmentovou lodžií. Hladké fasády jsou rytmizovány různě velkými pravoúhlými okny rámovanými profilovanými nebo plochými šambránami. V mírně konvexní centrální partii obě poloviny dvojdomu spojuje rozměrný figurální reliéf představující mužskou a ženskou postavu v aktu. Žena v intimním gestu jemně pokládá pokrčenou pravici na mužovo levé předloktí. Druhou paži mají obě postavy založenou za zády a rukama svírají špalety oken za nimi. Výjev rámují pásy geometrického ornamentu s oválnými organickými motivy, vpravo a vlevo kompozici doplňují figury stojících putti. Námět reliéfu konvenuje s hmotovým rozložením architektury – něžný dotyk obou postav symbolizuje spojení muže a ženy a zároveň také obou polovin dvojdomu. Na reliéf tematicky navazuje ornamentální dekor v podobě mandorly obklopené spirálovitými úponky v obdélných polích v ose nad vstupy či motiv geometrizovaných váz se stylizovanými spirálovitými květy. Obdobné motivy různě utvářeného spirálovitého dekoru v kombinaci s organickými tvary byly pro období kolem roku 1910 příznačné a lze je interpretovat jako symboly slunce, života a růstu. Sochařská výzdoba dvojdomu tak nemá pouze dekorativní funkci, ale rovněž symbolicky vyjadřuje „oslavu života“.

Ostatní literatura

"Portrét ulice - Pellicova (brožura)"