dům postavil stavitel František Valenta pro Moritze a Berthu Wagnerovi na místě staršího menšího objektu situovaného při uliční čáře, doloženého již roku 1895 a vlastněného tehdy Aloisem, Josefem a Viktorem Krausovými, Emmou Barsanti a Gabrielou Thiele

Dům byl postaven tak jako sousedící domy ve svažitém terénu podél jižní fronty ulice. Tato situace znamenala, že stavby musely překonávat terénní spád dvěma suterénními podlažími, aby dosáhly výškové úrovně ulice, a tedy při pohledu z Pellicovy, expresivně řečeno, „klamaly tělem“. Severní průčelí vzbuzovala dojem, že se jedná o nevelké řadové budovy, často až rázu rodinných domů. Naopak na jižních zahradních průčelích, která jsou o dvě podlaží vyšší, představují rozměrné bytové domy.
Dům je vyšší, dvoupatrový (tedy pětipodlažní). Asymetrické pětiosé uliční průčelí je zdůrazněno štítovým rizalitem a vertikálně členěno dvěma pilastry, na zahradním průčelí se nachází mohutný centrální rizalit. Uliční fasáda byla kromě přízemí, odděleného kordonovou římsou, expresivně ztvárněna v režném cihlovém zdivu. Úsporný, ale působivý dekor fasády tvoří dvě řady barevně odlišených čtverečků pod okny v patře, které doplňuje soustava plasticky vystupujících či vpadlých geometrických tvarů vytvořených z cihlového zdiva. Uplatněny jsou na parapetních výplních, šambránách nebo jako pás na koso postavených cihel v korunní římse či lichoběžníková vpadlina ve štítu rizalitu, dekorovaná cihlovým rámem tvaru řeckého kříže.

Ostatní literatura

"Portrét ulice - Pellicova (brožura)"