Eduard Caha v hotové vile se ženou bydlel jen několik měsíců, protože tchán koupil jeho jménem velkostatek Pyšely. Architekt musel rozprodat veškeré své brněnské nemovitosti a vlastní vilu přenechat své starší sestře Marii Künstmüllerové, aby statek splatil. Do jejíhož vlastnictví dům oficiálně přešel k 1. 1. 1935. Po komunistickém převratu Eduard Caha přišel o Brnky a přestěhoval se do Brna do bytu své sestry.

Vila doposud zůstává v majetku rodinné linie architektovy sestry. Ta sice musela dvě desítky let část domu pronajímat a k těmto účelům jej zčásti upravit, i tak si však tato pozoruhodná funkcionalistická vila zejména zvenku dochovala takřka původní podobu z doby svého vzniku.

Stejně jako všude jinde na Pellicově i zde se architekt musel přizpůsobit svažitému terénu a stavbu umístil do zářezu svahu. Do suterénu sice směřuje sjezd do garáže, ale kvůli silnici zbudované na terase mnohem výše nad domem nikdy nemohla být využívána ke svému účelu.
Cahova vila má v podstatě kvadratickou hmotu ozvláštněnou proskleným rizalitem v uličním nároží a zaobleným proskleným rizalitem směřujícím do zahrady. Oba tyto prvky byly původně postaveny jako kompletně zasklené, avšak po dopadu bomby do bezprostřední blízkosti vily roku 1944 byly obnoveny v poněkud úspornější podobě a částečně vyzděny. Silueta domu si pohrává s různými výškami koruny zdiva, která ohraničuje zčásti pochozí rovnou střechu využitou z většiny pro terasu, původně dokonce se skleníkem a venkovní vanou. Interiér byl původně řešen za pomoci velkých prostorů umožňujících vzájemná propojení.
Travertinovými pilastry obložený hlavní vstup, krytý dekorativní geometrickou mříží, vedl do prostorné schodišťové haly. Odtud se procházelo vlevo do salonu odděleného posuvným závěsem. Prostor salonu zvětšuje do ulice směřující prosklený roh. Na salon navazovala jídelna se zaobleným proskleným ukončením, kterou od salonu odděluje rovněž pouze posuvný závěs. Nejmenší místnost přízemí patřila kuchyni s výdejním okénkem do jídelny. V mezipodlaží je umístěna koupelna, jejíž prostor se zčásti přizpůsobuje hmotě schodiště. Naopak výšce koupelny, která má jednu část převýšenou, se podřizuje tloušťka střechy. Tímto netradičním řešením mohl architekt vložit vanu pod úroveň podlahy, čímž dosáhl sice efektního účinku, ale nepraktického použití. Nedávná rekonstrukce koupelny tuto anomálii zrušila. Obytné patro zčásti opakovalo dispozici přízemí – do ulice směřovala ložnice s pokojem odděleným posuvným závěsem, směrem do zahrady ústil salon s velkým balkonem na zaobleném rizalitu. Poslední místností patra byl pokoj pro hosty, přístupný stejně jako všechny ostatní prostory z chodby. Suterén vyjma garáže obsahoval sklep, místnost na uhlí, prádelnu, sousedící s pokojem pro služku, a dvojici kanceláří s výhledem do zahrady.

Ostatní literatura

"Portrét ulice - Pellicova (brožura)"

Vysokoškolské kvalifikační práce

"Rodinný dům Eduarda Cahy v Brně (bakalářská práce)"