národnost

česká

bydliště

Praha,
Opava,
Brno, náměstí 28. října 24

vzdělání

střední škola v Jičíně,
ČVUT v Praze (absolutorium 1925),
studijní cesta do Francie (1927),
studijní cesta do Dánska, Švédska, Norska a Finska (1930, s finanční podporou ministerstva zahraničí, obdržel novinářské stipendium)

dílo

zobrazit

zaměstnání

redaktor agrárního deníku Venkov,
redaktor nakladatelství Novina,
šéfredaktor Svobodné republiky,
organizátor literárního života v Brně (od roku 1939),
ředitel družstva Moravského kola spisovatelů (1941–1948),
knihkupecký účetní,
po propuštění z vězení se věnoval překladatelské činnosti

politická orientace

KSČ (vyloučen 1925), agrární strana

odborné a zájmové organizace

zakladatel literární revue v Turnově - Sever a Východ (1925–1930),
Moravské kolo spisovatelů (od roku 1934)

hrob

Železnice (okres Jičín)

poznámky

Poúnorová setkávání intelektuálů, kterých se spisovatel Václav Prokůpek účastnil, spojené s debatami o politické situaci, se staly později důvodem k trestnímu stíhání. Prokůpek v této době také finančně pomáhal perzekvovaným spisovatelům.
Dne 17. 1. 1951 byl zatčen a převezen na Pankrác, rodinu následně vystěhovali z bytu. V Bartolomějské ulici prošel neobyčejně krutými výslechy. Od července do září 1951 ho vyslýchali v Brně, poté v Litoměřicích, už bez použití násilí. Dne 21. 3. 1952 jej převezli do Ruzyně, kde se musel nazpaměť učit výslechové protokoly.
Ve dnech 2.–4. 7. 1952 stanulo před Státním soudem v Praze celkem 15 lidí. Všichni obvinění byli odsouzeni za trestný čin velezrady, Václav Prokůpek jako vedoucí tzv. protistátní skupiny byl odsouzen na 22 roků vězení, ke ztrátě čestných práv občanských na 10 roků, peněžitému trestu 20 000 Kčs a konfiskaci celého jmění. Během soudu byla kriminalizována nejen běžná společenské setkání křesťansky orientovaných intelektuálů, ale dokonce i literární směr ruralismus.

Trest vykonával nejprve na Mírově, tři roky pobýval na Jáchymovsku, kde pracoval jako pomocný dělník na povrchu. V roce 1955 dostal trest zastavení výhod na jeden měsíc za účast na hladovce. V následujícím roce ho vyšetřovali pro závažný styk s civilními zaměstnanci, načež vězeňská správa rozhodla umístit jej do věznice v Leopoldově. Po přemístění do NPT Plzeň počátkem roku 1957 pracoval jako překladatel v konstrukčním oddělení. Během pobytu ve valdické kartouze se vyučil brusičem křišťálového skla. Prokůpkův zdravotní stav se ve vězení zhoršoval. Z Valdic ho v roce 1960 eskortovali do Opavy, kde pracoval ve stavební projekci jako písař. Byla to práce, která lépe odpovídala jeho zdravotní klasifikaci. Ještě v květnu 1960 odjel na Pankrác, kde pak zůstal až do konce trestu. V Praze pracoval v technickém oddělení jako překladatel. Rodina to měla nyní k němu blíže. Kromě manželky Isabely ho pravidelně navštěvovali dcera se synem. V roce 1962 zaslal Prokůpek z vězení žádost Městskému soudu v Praze o obnovení trestního řízení. V následujícím roce podal žádost o revizi svých předchozích odsouzení přímo na ÚV KSČ.
Dne 26. 5. 1964 rozhodl Obvodní soud pro Prahu 4 o podmínečném propuštění Václava Prokůpka. Zkušební dobu stanovil na 7 let. V odůvodnění rozsudku se uvádí špatný zdravotní stav žadatele, dobrá pracovní morálka ve výkonu trestu a dobrá pověst v místě bydliště.

Dne 21. 2. 1966 povolil Krajský soud v Brně obnovu trestního řízení ve věci Prokůpek a spol., dne 16. 6. 1966 snížil Prokůpkovi trest na 4,5 roku za podvracení republiky, poté 25. 1. 1967 rozhodl Nejvyšší soud v odvolacím řízení, že Prokůpek, Knap, Křelina, a Fučík jsou zproštěni obžaloby.

V době pražského jara zhodnotil Václav Prokůpek léta svého věznění těmito slovy: „Vymučili na nás kajícná doznání, uvedli nás do stavu, že jsme toužili po smrti jako vysvoboditelce z jejich hrůzného pekla. Pak nás uvrhli do svých žalářů, koncentračních táborů, které přejmenovali na nápravná zařízení; věznice proměnili v otrokárny a nás v byvší lidi, horší vrahů. Až se veřejnost dozví, co všechno s námi dělali v uranových dolech, v brusírnách křišťálového skla, v kamenolomech a uhelných šachtách, zůstane zkoprnělá. Až uslyší o hladomornách a korekcích, o tom, jak se snažili zlámat naše páteře, co dělali s našimi rodinami!“
(Informace o perzekuci Václava Prokůpka na základě svého výzkumu pro naši encyklopedii doplnil pan Roman John, děkujeme.)

Václavu Prokůpkovi udělilo Ministerstvo národní obrany ČR in memoriam Osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu podle zákona č. 262/2011 Sb.

prameny, literatura

osoby

Sonja Špálová
přítelkyně

ulice

náměstí 28. října
bydliště od roku 1939

autor

MŠ