národnost

česká

bydliště

Starý Postřelmov čp. 110 (rodný dům)

vzdělání

státní průmyslová škola v Plzni

vyznamenání a pocty

československá:
Čs. válečný kříž 1939 (2 x),
Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem (4x),
Československá medaile za zásluhy I. stupně;
Pamětní medaile československé armády v zahraničí;
Řád Milana Rastislava Štefánika;
Řád Bílého lva vojenské skupiny in memoriam (2005)

sovětská:
Řád V. I. Lenina (23. 12. 1943),
Řád Rudé hvězdy,
Zlatá hvězda Hrdiny Sovětského svazu (23. 12. 1943),
Leninův řád;
Medaile za vítězství ve Velké vlastenecké válce 1941–1945.

jugoslávské:
Řád bratrství a jednoty II. třídy.

dílo

zaměstnání

stavební asistent u firmy Kuželka v Klečí (do podzimu 1933),
základní prezenční služba (pěší pluk 18 v Plzni),
poté stavební technik u ing. Václava Stříbrného (podílel se na výstavbě opevnění na Náchodsku, u Velkého Poříčí a Hronova),
voják z povolání

hrob

hřbitov v Brookwoodu (čs. občanská sekce)

poznámky

Po nacistické okupaci uprchl v červenci 1939 za hranice, dostal se do polských Malých Bronowic k čs. vojenské jednotce. Dne 20. 9. 1939 ho zadrželi sovětští vojáci a postupně prošel několika internačními tábory. Po propuštění z internace se v roce 1942 prezentoval u čs. vojenské jednotky v Buzuluku, odveden 8. 2. 1942, kmenové číslo 0.048/M a 0. 070/D. Účastnil se bitvy u Sokolova, bojů u Kijeva, karpatsko-dukelské a ostravské operace.
Po osvobození prošel různými velitelskými funkcemi. Od dubna 1948 byl velitelem tankového praporu ve Šternberku na Moravě. V následujícím roce se kvůli plicní chorobě rozhodl odejít z armády.
Dne 11. 11. 1949 byl zatčen a vyšetřován ve vojenské věznici, v tzv. hradčanském Domečku. Z vazby na Pankráci putoval před soud, 21. 12. 1949 byl odsouzen za velezradu k 10 letům vězení, dále k trestu kasace, ztrátě všech vyznamenání a čestných odznaků, ztrátě čestných práv občanských na 5 let, konfiskaci poloviny jmění a pokutě 10 000 Kčs. Po odvolání mu Nejvyšší soud trest zvýšil na 14 let.
Trest vykonával na Mírově, ale vzhledem ke zdravotnímu stavu byl po několika týdnech převezen do vojenské nemocnice v Hradisku u Olomouce. Odtud v srpnu 1950 s pomocí příbuzných, přátel a také lékaře nemocnice utekl. Státní bezpečnost podezírala personál nemocnice, avšak prokázat se jí to nepodařilo.
S manželkou ilegálně přešli hranice do SRN. Zde, v Gautingu (asi 30 km od Mnichova), se v plicním sanatoriu podrobil opakovaně operaci plic, kterou provedl Bohdan Hejduk. Po pěti letech získal britské vízum a přesunul se do Velké Británie, kde pracoval v projekční firmě a žil až do smrti. Jejich dvě dcery, Šárka a Naďa, mohly za rodiči přijet až v roce 1963. V emigraci se mu narodily další děti: synové Ctibor (1955) a Alexandr (1961)-
Po srpnu 1968 se oficiálně zřekl na sovětské ambasádě v Londýně svých sovětských válečných vyznamenání, ta mu soud v roce 1950 neměl právo odebrat.
Po listopadu 1989 byl Josef Buršík plně rehabilitován a povýšen do hodnosti generálmajora.

(Informace k osobnosti na základě svého výzkumu doplnil pro naši encyklopedii pan Roman John, děkujeme.)

prameny, literatura

osoby

Bohdan Hejduk
B. Hejduk operoval J. Buršíka v plicním sanatoriu v Gautingu Marie Ljalková-Lastovecká
švagrová

partneři

Naděžda Anastasie Pospíšilová (Petruščáková, rozloučená Buršíková)
sňatek: 23. 1. 1945, usnesením krajského soudu v Ostravě 1. 2. 1947 manželství rozloučeno
(první manželka) Naďa Buršíková (Havrlantová)
sňatek: 20. 9. 1947
(druhá manželka)

související odkazy

matriční záznam narození Josefa Buršíka
pomník Josefa Buršíka na hřbitově Brookwoodu (čs. občanská sekce)
pomník v Postřekově - Josef Buršík

autor

Menš