vzdělání

6. 7. 1927 jako školní čekatelka vstoupila do kláštera ve Frýdlantě n. Ostravicí,
1929–1933 jako čekatelka navštěvovala učitelský ústav u sv. Anny v Praze a studium ukončila maturitou,
14. 8. 1933 při obláčce přijala řeholní jméno S. M. Vojtěcha,
1933–1935 noviciát v mateřinci v Praze,
15. 8. 1935 složila v Praze první sliby,
19. 3. 1940 věčné sliby složila opět v Praze

jiné pocty

V listopadu 1996 byla na brněnském biskupství zahájena biskupem Vojtěchem Cikrlem diecézní fáze beatifikačního a kanonizačního procesu Matky Vojtěchy Hasmandové. Ten byl v roce 2004 převeden do Říma a 4. 11. 2009 předán ke zhodnocení na Kongregaci pro kauzy svatých ve Vatikánu.
V roce 2012 se sestry boromejky chystaly otevřít proces nad uzdravením na přímluvu Matky Vojtěchy.

zaměstnání

1941–1942 učitelka v Třeboni a ve Frýdlantě,
1942–1945 ošetřovatelka v nemocnici ve Slaném,
1945–1949 ředitelka školy v Brně-Líšni,
1949–1950 různé služby v mateřinci v Praze,
1950–1952 představená komunity sester v Neumanneu v Prachaticích
1960–1970 po propuštění z pardubické věznice působila v různých službách Charitního domu ve Vidnavě (od 1. 10. 1969 byla představenou sester vidnavské komunity),
8. 7. 1970 zvolena generální představenou Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského ve Znojmě-Hradišti,
1970–1988 opakovaně zvolena na tři funkční období, včetně postulace

hrob

hřbitov Znojmo-Hradiště

pojmenováno

Dne 10. 9. 2012 byl v Prachaticích posvěcen nově vystavěný dům pro pacienty s Alzheimerovou chorobou, který nese název Domov Matky Vojtěchy. Je v něm umístěna trvalá výstavka o ní.
V rámci Roku víry se na Velehradě připravoval také panel se všemi českými a moravskými svědky víry, tedy i s Matkou Vojtěchou.

poznámky

Po maturitě vstoupila do noviciátu s řádovým jménem S. M. Vojtěcha. Během formačního období juniorátu a probace vyspěla v moudrou a mimořádně věrnou řeholnici.
Jakmile se v Kongregaci objevila naléhavá potřeba, byla sestra Vojtěcha první, která nabídla své síly, ať už v postavení učitelky nebo ošetřovatelky, a to ve všem, co právě vyžadovala služba milosrdné lásky. Když odjížděla do Prachatic s úkolem poskytnout azyl knězi, kterého policie minula při likvidaci mužských klášterů, vtiskla jí tehdejší generální představená M. Bohumila Langrová do ruky obrázek, kde jí napsala heslo: „Věrná až k smrti". To se stalo pro sestru Vojtěchu životním programem.

Dne 10. 9. 1952 byla sestra Vojtěcha i hledaný kněz zatčeni. Za čin velezrady byla jako „vatikánská špionka" odsouzena k osmi letům vězení. I v těchto podmínkách byla naplněna láskou ke všem bližním a pevnou důvěru v Boží milosrdenství dosvědčovala statečnou vírou a odpouštěním pronásledovatelům.
Vězeňské strádání se však podepsalo na jejím zdravotním stavu tuberkulózním nálezem na plicích.
Z pardubické věznice byla s ostatními sestrami propuštěna na základě všeobecné amnestie v květnu 1960.

Jako generální představená vedla v době totality necelých 18 let své řeholní společenství ke skutečné obnově řeholního života v souladu se směrnicemi II. vatikánského koncilu. Vyznačovala se neobyčejnou věrností v řeholních zásadách, radostnou zbožností a odvážnou prací pro nová, Bohu zasvěcená povolání.
V roce 1979 při příležitosti zasedání Federace boromejek v Římě se osobně setkala s papežem Janem Pavlem II. a tato událost pro ni zůstala velmi posilujícím zážitkem.
Sestra Vojtěcha měla srdce vždy otevřené pro potřeby kněží, bohoslovců a sester své kongregace, stejně jako sester z jiných společenství. S důvěrou se na ni obraceli také laici s prosbou o radu a pomoc.

Poslední tři měsíce života přinášela Bohu jako láskyplnou oběť svůj těžký zdravotní stav, když prožívala konečné stadium, způsobené zhoubným nádorem na plicích. Trpěla mnoho – s velkým klidem a oddaným: „ano".
Tak, „věrná až k smrti", zemřela 21. ledna 1988 uprostřed sesterského společenství ve Znojmě-Hradišti.
Pohřeb se konal 28. 1. 1988 za účasti více než pěti set hostů. Na hradišťský hřbitov doprovodilo sestru Vojtěchu na 120 kněží, řádové sestry z různých společenství a ostatní příbuzní a známí.
Z dopisu kardinála Františka Tomáška:
„Věřím, že drahá Matka Vojtěcha přišla na místo věčné radosti. Tam v blízkosti Boží se bude za nás přimlouvat a nám pomáhat. Těšíme se na šťastné shledání! Vzpomínejme vděčně!"
František kardinál Tomášek.“

(Podrobnější informace o její perzekuci na základě svého výzkumu pro naši encyklopedii doplnil pan Roman John, děkujeme.)

Dne 10. 9. 1952 byla zatčena společně s paterem Rudolfem Jančou, kterého ukrývala, a několika dalšími řeholnicemi. Z vazby krajského velitelství StB v Českých Budějovicích byla v květnu 1953 převezena do věznice v Písku, kde proběhl soud. Uměle vytvořenou skupinu „Jarolímek a spol.“ tvořili kněží a řeholnice. Podle obžaloby převzala Hasmandová od generální představené Langrové instrukce nabádající sestry k ilegální řádové činnosti, zapojila se do „špionážní korespondence“ mezi Langrovou a biskupem Hlouchem, organizovala ukrývání františkána Janči.
Dne 19. 9. 1953 ji senát krajského soudu České Budějovice odsoudil ze velezradu na 8 let vězení, dále k propadnutí majetku a ztrátě čestných práv občanských na 5 roků. Rozsudek nabyl právní moci 5. 11. 1953. Marie Hasmandová se tak zařadila mezi přibližně stovku českých a moravských řeholnic odsouzených v průběhu 50. let. Od budějovického soudu ji eskortovali do věznice v Pardubicích, kde se mohla setkat s matkou Langrovou a dalšími spolusestrami. Podmínky zde byly v prvé polovině 50. let tvrdé. V uzavřeném oddělení neměly řeholní sestry povoleno svobodné vykonávání náboženských obřadů. I to byl jeden z motivů, proč se v roce 1956 Hasmandová připojila ke skupině jedenácti žen, které zaslaly stížnost generálnímu tajemníkovi OSN Dagu Hammarskjöldovi. Odpovědí na tuto iniciativu byly výslechy na StB v Pardubicích a posléze přeložení na Pankrác. Do pardubické věznice se vrátila po dvou letech v září 1958. Trpěla záněty ledvin a TBC a při práci na broušení bižuterie ji zeslábl zrak natolik, že nemohla plnit normu. Trestána byla také za soustavné odmítání práce v neděli. Z dopisů, které posílala ven, však vyplývá, že svůj úděl nesla s křesťanskou pokorou.
Květnová prezidentská amnestie roku 1960 znamenala propuštění i pro Věru Hasmandovou, ačkoliv podle státních orgánů jmenovaná zůstává fanatickým nepřítelem státu.


Ministerstvo národní obrany ČR jí udělilo in memoriam Osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu podle zákona č. 262/2011 Sb.

prameny, literatura

osoby

Vojtěch Cikrle
zahájil v roce 1996 diecézní fázi beatifikačního a kanonizačního procesu Josef Laštovica
Mons Laštovica shromáždil podklady pro beatifikační proces Matky Vojtěchy

události

20. 1. 2013
Putovní výstava „Matka Vojtěcha – služebnice Boží – Statečný svědek víry“

autor

Ma