* 25.4.1875 Vémyslice u Moravského Krumlova – † 5.12.1950 Osek
římskokatolický kněz, jezuita, profesor náboženství na reálce a zároveň prefekt chlapeckého semináře v Brně; docent filosofie a fundamentální teologie; v letech 1938–1945 provinciál České provincie Tovaryšstva Ježíšova
vzdělání
klasické gymnázium v Třebíči (1894 maturita s vyznamenáním),
po maturitě vstup do brněnského alumnátu, první ročník studoval v Brně (už v roce 1895 byl diecézí poslán na studia v Římě),
římská studia na Papežské univerzitě Gregoriana, nejprve 3 roky filosofie (zakončeno 25. 10. 1898 dosažením doktorátu),
pokračování studiem teologie, rovněž na Gregorianě,
v Římě vysvěcen na kněze 28. 10. 1901, 3. 7. 1902 získal na Gregorianě i doktorát teologie,
9. 4. 1905 nostrifikoval římský doktorát teologie na teologické fakultě v Olomouci, 30. září 1905 mu diecéze umožnila vstup do noviciátu Tovaryšstva Ježíšova, vykonal první rok noviciátu na Velehradě, druhý současně jako třetí probaci v Linci (protože měl všechna studia vykonána na jezuitské univerzitě Gregorianě, bylo rozhodnuto, že nebude žádná doplňková studia konat, i zkouška „ad gradum" – závěrečná zkouška z celé filosofie a teologie, mu byla prominuta, protože měl již dva doktoráty získané)
dílo
zobrazit
latinsky vydal „Repetitorium theologiae fundamentalis“:
- 1. sv. „De fontibus revelationis", Innsbruck 1916
- 2. sv. „De Ecclesia", Innsbruck 1917
latinsky vydal v Římě 4 svazky:
- „Conceptus et doctrina Orientis separati de Ecclesia", „De ss. Eucharistia“, „De sacra infirmorum unctione“, „De revelatione“, „De scramentis in genere“
- v té době přispíval také do časopisů „Zeitschrift fur katolische Theologie“, „Bassacione“, „Gregorianum“, „Orientis Christianae periodicae“
- také z té doby jsou jeho články české v Rozhledech a v Hlídce
česky vydal tyto knížky a knížečky:
- „Mistr je tu a volá tě", Velehrad 1919
- „Chceš být dokonalým?" (překlad z italštiny), Praha 1923
- „Jezuité", Praha 1923
- „Mám se zasvětit Bohu v řeholi?", Praha 1924
- „Pravoslavná theologie a možnost unie", Praha 1925
- „Učení M. Jana Husi", Brno 1930
- „Život Krista Pána podle čtyř evangelií" (Rozjímání pro kněze – 5 svazků), Praha 1931
- „Ze života přátel Krista Pána" – náčrtky rozjímání pro kněze ze života světců – vzorů kněží, Praha 1933
- „Psallite Regi nostro". Rozjímání pro kněze, dva svazky (100 žalmů), Olomouc 1941 (byl hotov i třetí díl (zbytek žalmů), v roce 1950 v době likvidace řádů právě v tisku, je ztracen)
zaměstnání
zobrazit
z Říma se vrátil do své brněnské diecéze, byl nejprve rok kaplanem v Jiřicích, potom v Zaječí, tam se stal tentýž rok administrátorem po úmrtí p. faráře,
v roce 1903 se stal profesorem náboženství na reálce v Brně a zároveň prefektem v chlapeckém semináři diecéze brněnské,
od roku 1907 začíná jeho učitelská působnost, nejprve byl docentem filosofie a fundamentální teologie v Klagenfurtu do roku 1910, v tomto období 1. října 1907 složil první sliby v Tovaryšstvu Ježíšově,
v letech 1910–1918 přednášel fundamentální teologii na univerzitě v Innsbrucku, v Innsbrucku složil 2. února 1916 slavnou profes čtyř slibů,
roku 1918 odešel do Říma na Papežský orientální ústav, tam vyučoval až do roku 1937 věrouku (dogmatica comparativa - srovnávací - západní a východní), stal se odborníkem světového jména,
od r. 1921 až do vzniku Nepomucena docházel také do „Collegio Bohemico", jako zpovědník a exhortátor pro české bohoslovce studující v Římě,
3. prosince 1937 se vrátil do vlasti, stal se superiorem u sv. Ignáce v Praze,
v září 1938 byl jmenován rektorem a profesorem metodologie v Benešově u Prahy, tam však pobyl jen něco přes dva měsíce,
26. 11. 1938 byl jmenován provinciálem české provincie a odchází do Prahy na Ječnou ulici, z Prahy řídí českou provincii až do 25. 11. 1945,
po skončení úřadu zůstává jako Spirituál domu u sv. Ignáce rok; rok v téže funkci, ale i spirituálem pro chovance českého konviktu v Dejvicích,
s novým školním rokem 1947 se přestěhoval s pražským gymnasiem a konviktem do Bohosudova, kde až do dubna 1950 byl spirituálem domu a jeden rok také spirituálem chovanců
hrob
jezuitský hrob v Praze na Vyšehradě
poznámky
V roce 1950 po zatčení prožil lágrový život v Bohosudově do 8. září a potom s ostatními v Oseku.
Z Oseka byl převezen do nemocnice v Duchcově. Jeho stav byl blízký smrti a tak si přál vrátit se do lágru v Oseku, aby zemřel mezi svými spolubratry. 4. prosince se tedy vrátil do Oseka a 5. prosince 1950 zemřel.
Pohřeb Bohumila Spáčila byl v Praze do jezuitského hrobu na Vyšehradě.
