zajímavé okolnosti
V roce 1922 se jako student seznámil s mezinárodním jazykem esperanto. Jeho prostřednictvím navázal mezinárodní styky a začal se seznamovat s kulturami i velmi vzdálených národů. To jej přivedlo na myšlenku zprostředkovat poznání české literatury pomocí esperanta daleko za hranicemi vlasti.
Od roku 1949 se zaměřil na překlad české poezie do esperanta a brzy se vypracoval na jednoho z nejlepších a nejplodnějších mistrů esperantského básnického překladu na světě.
Svým celoživotním dílem v oblasti literatury pomohl mnoha zahraničním esperantistům doslova objevit českou poezii, jiným rozšířit své obzory v tomto směru. Ve své rozsáhlé korespondenci se zahraničím, čítající tisíce dopisů, vystupoval vždy jako hrdý občan své vlasti, usilující o její rovnoprávné začlenění do rodiny zemí světa. Byl přesvědčen, že nadnárodní jazyk může v tomto směru vykonat pro lidstvo mimořádnou pozitivní službu.
dílo
zobrazit
Od roku 1949 až do posledních dnů svého života věnoval tisíce hodin, bez jakéhokoli nároku na hmotnou odměnu nebo honoráře, trpělivé práci překladatele. Jeho dílo představuje překlady stovek básní a operních árií (i světových skladatelů), které vycházely v esperantských časopisech po celém světě, např. ve Francii, Švédsku, Holandsku, Jugoslávii, Brazílii, Španělsku, Japonsku a jinde. Jméno J. Kořínka se stávalo postupně pojmem ve světě esperantské literatury.
POEZIE:
Zvláště jeho mistrné překlady poezie Jaroslava Seiferta, pozdějšího nositele Nobelovy ceny za literaturu, se setkaly s vřelými ohlasy u zahraničních čtenářů, patří sem např.:
- překlad básnické sbírky Maminka (vyšla v Ljubljani v roce 1960)
- Věnec sonetů (uveřejněn ve Švédsku)
- samostatné číslo literárního časopisu Fonto věnované J. Seifertovi v Brazílii
- desítky jednotlivých Seifertových básní, které vyšly v různých zahraničních časopisech jeho překladatelskou činnost ocenil při osobním setkání i sám J. Seifert, který byl Kořínkovým nejoblíbenějším básníkem
DALŠÍ BÁSNICKÁ DÍLA:
- Bezručovy Slezské písně (1970, s R. Hromadou a T. Pumprem), některé básně byly přebásněny z esperanta do jazyků, které nemají přímé překladatele, např. do maltštiny
- Karenův Okřídlený kámen (1985, nakladatelství Fonto Brazílie)
- Na prahu lásky od Markéty Procházkové (poslední kniha, vydaná v roce 1986 v nakladatelství Fonto v Brazílii).
PŮVODNÍ POEZIE V ESPERANTU:
Kromě reflexivní lyriky zahrnuje emočně silné básně s protiválečnou tématikou, které byly často otiskované v mezinárodním časopise Paco (Mír). Další tématika zaznívající zvláště z veršů v poslední době, je tématika ekologická, s naléhavou výzvou současnému člověku k obnově a zachování zdravého životního prostředí pro šťastný rozvoj dalších generací.
DALŠÍ TVORBA:
Jiří Kořínek spolupracoval také na reprezentativní knize Slovenská antologie, kterou vydalo Slovenské pedagogické nakladatelství v Bratislavě, která v esperantském překladu přibližuje zahraničním čtenářům výběr poezie a prózy slovenského národa od nejstarších dob do současnosti.
V roce 1988 byla v Praze vydána monografie J. Kořínek – výběr původních a přeložených básní, určená pro zahraniční čtenáře, která navazuje na antologii vydanou v Praze v roce 1976.
PŘEKLADY HUDEBNÍCH TEXTŮ:
Kompletní překlad Dvořákova Jakobína a Dvořákových Biblických písní. Existuje také několik set jeho překladů operních árií, klasických lidových a folkových písní. Na světových kongresech esperantistů v Rotterdamu, Londýně, Varně, Bělehradu aj. přednesl člen státní opery v Ústí nad Labem Miroslav Smyčka v rámci vokálních koncertů ukázky tvorby českých mistrů v esperantském překladu J. Kořínka.
Všemi svými pracemi J. Kořínek neúnavně usiloval o budování kulturních mostů mezi svou milovanou vlastí a svými zahraničními čtenáři rozsetými po celém světě, tato práce byla po zásluze oceněna nejen oficiálními institucemi, ale i samotnými osobnostmi naší literatury. Jiří Kořínek zanechal i řadu vlastních básní. V rukopise čekají na vydání Nezvalova Manon Lescaut, Dvořákův Jakobín a básně Otakara Březiny.
zaměstnání
obchodní cestující v Liberci,
v letech 1931–1964 byl zaměstnán v textilním velkoobchodu v Brně (v době 2. světové války propuštěn a totálně nasazen ve slévárně),
po válce se vrátil zpět ke své profesi (v roce 1964 se přestěhoval do Ústí nad Labem, kde až do důchodu kontroloval kvalitu výrobků v Textilu Liberec)
