Vladimír Laušman - Profil osobnosti

Vladimír Laušman

Ing. arch. Vladimír Laušman

* 3.2.1915 Střevač (okres Jičín) – † 9.1.1994 Brno

architekt; amatérský vysílač
dítě osobnosti: Jan Laušman

bydliště

Brno:
- Zahradnická (Gärtnergasse) 19
- Vídeňská 135

vzdělání

reálné gymnázium s maturitou,
VUT v Praze

zaměstnání

tvůrce náhrobků a pomníků

odborné a zájmové organizace

Krátkovlnní amatéři českoslovenští,
Českoslovenští amatéři vysílači,
Veterán radioklub

hrob

Ústřední hřbitov města Brna, Vídeňská 96, skup. 58, hrob č. 20–21

poznámky

Jeho otec byl akademický sochař a přísežný soudní znalec, který se po studijní cestě po Evropě usadil v Brně, založil tam vlastní ateliér a kamenosochařský závod. Vladimír tak žil od svých čtyř let v Brně. Po studiích pokračoval v otcově díle a stal se úspěšným tvůrcem pomníků a náhrobků. Uměl velmi dobře německy.

O amatérské vysílání se zajímal již v mládí, dne 2. 5. 1933 obdržel koncesi pro vysílání se značkou OK2DD, stal se členem americké organizace radioamatérů ARRL. Aktivně se zúčastňoval činnosti spolků Krátkovlnní amatéři českoslovenští a také pozdějšího Českoslovenští amatéři vysílači, ve kterém jako člen výboru vykonával funkci matrikáře. V předválečných časopisech QST a RADIO byly často uváděny informace o jeho zajímavých dálkových spojeních.
Patřil mezi průkopníky vysílání v pásmu 56 MHz, ve kterém se u nás v té době dělaly první pokusy s navazováním radiových spojení. Ze začátku měl vysílač pouze s krystalovým oscilátorem pro kmitočet 3,5 MHz, s jednou elektronkou TC 04/10 a poměrně nízkým anodovým napětím 400 V, anténu používal Zeppelin. Koncem roku 1938 byla v rámci všeobecné mobilizace v Československu zrušena všechna povolení k amatérskému vysílání. Ing. Laušman si po válce obnovil povolení vysílat mezi prvními již v květnu 1946, se stejnou značkou OK2DD. Úspěšně navazoval spojení s radioamatéry ze vzdálených a vzácných území. Jako jeden z mála našich radioamatérů sestrojil v té době tříprvkovou Yagi anténu pro pásmo 14 MHz. V roce 1948 uveřejnil v časopise Krátké vlny článek s názvem Stavíme směrovku na 14 MC/s, ve kterém podrobně popsal její konstrukci a nastavení. Zkušenosti z jejího použití uvedl po dvou letech v článku se stejným názvem také v časopise Krátké vlny. V dalších letech experimentoval se zkrácenými směrovými anténami. V padesátých letech minulého století bylo jeho povolení pro amatérské vysílání zrušeno a podařilo se mu ho obnovit až v roce 1969 se značkou OK2PDD, protože jeho původní již byla obsazena. Opět experimentoval s anténami, postavil třípásmovou anténu Quad, která byla vidět až z dálnice D1 a dosahoval s ní výborné výsledky. V roce 1984 měl v kategorii mix potvrzena spojení s 307 zeměmi DXCC. V roce 1992 se podílel na založení Veterán radioklubu a stal se jeho členem s nízkým členským číslem 25.

(Informace a fotografie k tomuto heslu doplnil pan Ing. Ladislav Polák, děkujeme.)