Vedle náročné pedagogické činnosti napsal deset spisů z oborů fyziky a matematiky:
- Analysis algebraica
- Elementorum algebrae brevis institutio in usum matheseos tyronum, Olomouc 1754
- De montium origine dissertatio (Pojednání o původu hor), Olomouc 1755
- De colorum natura in opacis corporibus (O povaze barev v tmavých tělesech), Olomouc 1756, věnováno olomouckému biskupovi kardinálu Ferdinandu Julii Troyerovi
- De animabus brutorum dissertatio (Pojednání o zvířecí duši), Olomouc 1756
- De Veneris phasibus (O fázích Venuše), Praha 1761
- Dissertatio de primariae iridis ortu et natura
- Dissertatio de ortu et natura iridis secundariae (Dvě fyzikální pojednání o původu a povaze prvotní a druhotné duhy), obě díla klementinská tiskárna Praha 1761
- Dissertatio physica de rotatione axis terrestris, Praha 1761
- Praemissum physicum de nonnulis coloris effectibus, Praha 1761, univerzitní tiskárna.

Teologické spisy:
- Dissertatio de baptismo parvulorum eiusque gratia (Pojednání o křtu dětí a jeho milosti), Praha 1759
- Sacramentorum virtus efficiendi gratia, utrum communi Ecclesiae sensu semper credita, an vero postremis conciliis primum asserta fuerit. Dissertatio (Pojednání o účinnosti svatých svátostí podle všeobecného učení církve), Praha 1759
- De incarnatione (O vtělení), Olomouc 1770
- De gratia sufficiente dissertatio (O dostačující milosti).

již během studií na pražské univerzitě se projevily jeho mimořádné schopnosti,
1753–1754 začínal jako profesor matematiky na univerzitě v Olomouci, další dvě léta tam přednášel filosofii,
v roce 1759 byl povolán do Prahy na katedru morální teologie,, další dva roky navíc přibral přednášky experimentální fyziky,
v roce 1763 byl profesorem kontroverzí (tj. probírá články víry, které protestanté odmítají nebo napadají),
1765–1768 přednášel církevní dějiny a patristiku, byl děkanem teologické fakulty,
1769–1771 profesorem exegeze,
na vrcholu svých tvůrčích pedagogických a vědeckých sil se musel kvůli zrušení jezuitského řádu v roce 1773 uchýlit do ústraní