zajímavé okolnosti

Roku 1809 společně s F. Clavingerem založil soukromý ústav pro chudé a nemocné brněnské děti, jejich věk nepřekročil sedm let. Ústav v roce 1813 převzal Ženský brněnský dobročinný spolek.

příčina úmrtí

slabost stáří

bydliště

Brno:
- Schwarzadlergasse + Menizer Gasse - Černoorelská + Měnínská čp. 492
- Minoritengasse - Minoritská čp. 473
- Grosser Platz - Velké náměstí čp. 76, později čp. 104
- Rathausgasse - Radnická čp. 385

vzdělání

gymnázium v Brně (ukončil v roce 1799), poté studium filozofie na lyceu v Olomouci,
lékařská studia na univerzitě ve Vídni (31. 8. 1808 promoce)

dílo

zobrazit

zaměstnání

odborné a zájmové organizace

řádný člen Moravsko-slezské společnosti pro zvelebení hospodářství, znalostí přírody a vlastivědy v Brně,
dopisující člen Slezské společnosti pro vlastivědnou kulturu v Breslau,
dopisující člen přírodovědné společnosti v Halle,
dopisující člen přírodovědné společnosti v Görlitz,
člen mnoha dalších učených společností v Rakousku, Anglii, Sasku, Prusku a Itálii

hrob

Městský hřbitov při Kounicově ulici

poznámky

Po dosažení hodnosti lékaře na univerzitě ve Vídni se vrátil do Brna a od té doby začala jeho bohatá činnost váženého praktického lékaře, lidumila, jednoho z průkopníků dětského lékařství v Brně, autora odborných prací z oblasti medicíny, ale i z dějin umění, sběratele, mecenáše, člena mnoha zahraničních i domácích odborných společností.

Jeho práce v oblasti vězeňského lékařství je spjata se dvěma ústavy; v letech 1811 až 1832 vykonával Rincolini funkci řádného domácího lékaře v Provinční trestnici a robotárně v Brně (Provinzial Straf- und Arbeitshaus in Brünn), od roku 1832 se stal nejdříve provizorním a poté řádným lékařem trestnice na brněnském Špilberku. Své poznatky z praxe vězeňského lékaře uložil do publikace „O vězeňských chorobách“ (Ueber Gefängniskrankenheiten), která vyšla poprvé v Brně v roce 1827, druhé rozšířené vydání pochází z roku 1830.

Vězeňské choroby rozdělil do tří velkých skupin.
První skupinu tvořily nemoci vyplývající z poměrů ve věznici, kam zařadil menostázii (ztrátu menstruace u dlouhodobě vězněných žen, kdy návrat k normálnímu stavu přichází až po skončení trestu), kurděje (způsobené nedostatkem vitamínu C a projevující se krvácením do tkání, otoky, poruchami dásní; jako léčebný prostředek se užívalo zejména kysané zelí), zimnici (objevovala se zvláště v podzimních měsících, projevem bylo tečkovité krvácení do kůže, časté bylo nadýmání), zácpu (často se vyskytovala u trestanců se sedavým zaměstnáním, např. při práci ševců, dále se objevovala jako důsledek změny způsobu života, k odstranění potíží předepisoval lékař klystýr), bércové vředy, krtice (mimoplicní forma tuberkulózy se záněty a otoky krčních mízních uzlin, příčinou býval uzavřený a špatně větratelný prostor), vodnatelnost (objevovala se u vězňů odsouzených na dlouhou dobu).
Druhou skupinu tvořily nemoci, které si vězni přinášeli z předcházejícího života před nástupem do vězení: příjice (choroba přenášená pohlavním stykem, často byla podchycena až v posledním stádiu, kdy již docházelo k poškození srdce, mozku či pohybového aparátu), padoucnice (při ní docházelo k poruchám vědomí spojeným s křečemi), střevní úplavice (podle Rincoliniho příčinou choroby byla malá čistotnost vězňů, jejím projevem průjmy, bolesti břicha, horečky, zimnice; nemocné bylo třeba ihned izolovat, hlavní složku léčby představovala dieta, ale u lidí ve špatném zdravotním stavu nebo u vyčerpaných osob mohla mít až smrtelný průběh), svrab (opět nemoc typická pro prostředí se zhoršenými hygienickými podmínkami, často se vyskytovala u vězňů, kteří pracovali s vlnou; projevovala se drobnými červenými pupínky, které silně svědily).
Třetí skupinu charakterizoval doktor Rincolini jako nemoci, kterými se vězni nakazili navzájem. Běžný lékař se s nimi nesetkával často, s výjimkou lékařské praxe ve vězení: hnisavý zánět podkožní tkáně, vřed či zhoubný nádor, chrlení krve (těžké vykašlávání krve, příznak, který se objevoval v konečných stádiích plicní tuberkulózy). Publikace byla vysoce oceňována v tehdejších odborných lékařských kruzích a příznivé recenze uveřejnily renomované zahraniční časopisy.
Své pověsti využil doktor Rincolini i při psaní článků do odborných časopisů, v nichž uváděl „na pravou míru“ nepříznivé údaje o Špilberku šířené v zahraničí.
Dlouhá léta působil také jako lékař městského divadla v Brně (Theater-Arzt).

Patřil mezi donátory nově založeného moravsko-slezského zemského muzea, například v březnu 1818 daroval knihy, obrazy, rytiny, minerály a herbář s více než stem moravských rostlin, roku 1819 věnoval muzeu lékařské „zvláštnosti“ lidí i zvířat, se kterými se „čas od času“ lékař setká (např. hlísty atp.).
Vlastnil také pozoruhodnou sbírku obrazů, ve které se nacházela i díla Lucase Cranacha, Holbeina mladšího atp. Nesmírně zajímavá byla kolekce asi 1 400 kusů rytin, podobizen lékařů od starověku až do jeho současnosti. Zpracoval i její katalog, u každé rytiny bylo uvedeno jméno lékaře, jeho zásluhy na poli odborném či literárním a jméno autora rytiny. Sběratel sám uváděl, že jeho sbírka rytin má trojí užitek: podává přehled dějin lékařství, ukazuje vývoj umění z období pěti století a seznamuje s různými grafickým technikami. Je škoda, že sbírka byla po smrti majitele rozptýlena mezi jiné sběratele.
U kolegů se těšil značné vážnosti; dne 31. 8. 1858 mu šestnáct tehdejších brněnských lékařů věnovalo k 50. výročí promoce pohár s věnováním, který se dnes nachází ve sbírkách Muzea města Brna.

prameny, literatura

zobrazit

osoby

Franz (František) Richter
student

partneři

Marie Rincolini (Noë)
sňatek: 4. 9. 1811, Brno (kostel sv. Petra a Pavla na dómě)

děti

Karl Rincolini
Karl Rincolini
Marie Rincolini
Alexander Rincolini
Ernst Julius Rincolini

rodiče

Ernst Samuel Rincolini

ulice

Schwarzadlergasse + Menizer Gasse - Černoorelská + Měnínská
bydliště doložené v roce 1811 Minoritengasse - Minoritská
bydliště doložené v roce 1812 Grosser Platz - Velké náměstí
bydliště doložené v letech 1813–1821, později po roce 1829 Rathausgasse - Radnická
bydliště doložené v letech 1822–1828

stavby

park Tyršův sad
Kounicova
městský a vězeňský lékař, sběratel umění, mecenáš; místo posledního odpočinku

události

30. 11. 1898
Slavnostní otevření dětské nemocnice v Černých Polích
zakladatel prvního soukromého ústavu pro chudé a nemocné brněnské děti 1. 8. 1842
Druhá výstava Uměleckého spolku Františkova muzea
přispěl zápůjčkami děl ze své sbírky 1. 9. 1838
První výstava Uměleckého spolku Františkova muzea
přispěl zápůjčkami děl ze své sbírky

autor

Jord, Menš