prof. JUDr. Václav Chytil
* 3.11.1907 Lukov (okres Zlín) † 15.9.1980 Praha
profesor národohospodářské teorie, politiky a hospodářské statistiky na Právnické fakultě Masarykovy univerzity a na Právnické fakultě Univerzity Karlovy; poslanec; politický vězeň
národnost
česká
státní příslušnost
ČSR
zajímavé okolnosti
Motto Václava Chytila:
„Koho napadne, že být právníkem je cosi zcela jiného, než být znalcem jednotlivých textů zákonů a aplikovat je potom v talárech soudců a advokátů u stolů správních úředníků? Právě Eeyr a Kelsen sňali z právní filosofie ódium vágních a většinou naivních úvah a položili do popředí myšlenku, že právní myšlení je umění, jak přesně zacházet s pojmy.
Na rozdíl od mnoha jiných oborů života, kde slovo může proklouzávat neškodně, zakulaceno a ohlazeno, skrze prsty, v právním životě slovo jako nositel přesného pojmu, nepatřičně anebo klouzavě použito, může znamenat pro lidské osudy mnoho, ničit je a nebo zachraňovat.“
bydliště
Slavičín (do roku 1930),
Brno-Královo Pole, Tyršova 2,
Praha-Liboc (1939–1949),
Uherský Ostroh (1949–1971),
Praha-Prosek (od roku 1971)
vzdělání
1919–1927 Reálné gymnázium v Uherském Brodě,
1927–1932 Právnická fakulta Masarykovy univerzity,
1932–1933 studijní pobyt v Bernu (politická ekonomie u prof. Ammona),
1938 habilitace, 1945 profesor národního hospodářství a národohospodářské politiky a statistiky
vyznamenání a pocty
28. 10. 2001 Řád T. G. Masaryka II. třídy za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva (in memoriam)
jiné pocty
konec roku 2003 - rektorem Karlovy Univerzity v Praze udělena in memoriam historická univerzitní medaile „za neohroženou myšlenkovou tvůrčí činnost v nesvobodných podmínkách“,
současně byla uvedena na trh kniha, kterou v roce 2003 vydala UK v Praze s výňatky Chytilova díla, které vzniklo v době persekuce „Prof. Václav Chytil a uranové doly“ (jedná se o texty, myšlenky, které přednášel svým spoluvězňům za mřížemi)
dílo
zaměstnání
1932–1934 Berní správa v Brně - aplikace daňového práva (přerušeno v době studií v Bernu),
1934–1939 tajemník guvernéra Národní banky československé (JUDr. Karla Engliše),
1940–1945 Národní banka československá (obor měnové politiky),
Masarykova univerzita v Brně: 1939 jmenován docentem pro obor národního hospodářství, národohospodářské nauky a politiky, 1945–1949 profesor pro obor národohospodářské teorie, národohospodářské politiky a hospodářské statistiky,
1958–1967 dělník (Prefa Veselí nad Moravou),
1969–1971 Právnická fakulta Univerzity Karlovy (profesor národního hospodářství)
politická orientace
Československá strana lidová
odborné a zájmové organizace
jmenován členem Národní rady badatelské pro obor věd hospodářských (1946),
přijat za člena Syndikátu českých spisovatelů (1946)
hrob
Královopolský hřbitov, Myslínova, skup. 3A, hrob 4
poznámky
V roce 1945 jako bezpartijní se stal členem Zemského Národního výboru a v roce 1946 poslancem a místopředsedou Prozatímního a později Ústavodárného Národního shromáždění za Lidovou stranu.
Po únorovém puči v roce 1948 se vzdal mandátu a odmítl nabídku Klementa Gottwalda stát se ministrem financí. V roce 1949 vzat do vazby a pro trestný čin velezrady ve vykonstruovaném procesu odsouzen na dobu 12 let, v nápravných zařízeních Jáchymově a Příbrami strávil 9 let.
Roku 1958 propuštěn na amnestii, roku 1968 po obnově procesu plně rehabilitován a vzhledem k tomu, že Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně se teprve znovu tvořila, byl jmenován řádným profesorem pro obor politické ekonomie a politických věd na Právnické fakultě Karlovy university v Praze.
Na počátku roku 1968 Josefem. Smrkovským (kterého znal z vězení) povolán do České Národní rady. Od července 1968 byl členem Sněmovny národů, kde působil jako člen odborných týmů pro plán, rozpočet a hospodářskou politiku. Po roce 1969 (obdobně jako před dvaceti lety) se poslaneckého mandátu vzdal a odstoupil - v reakci na to, byl počátkem roku 1971 poslán Karlovou univerzitou proti své vůli do penze.
(Informace k této osobnosti připravila paní Ing. Zdeňka Nováková, dcera prof. Chytila. Děkujeme.)
Po únoru 1948 se profesor Chytil nijak nestavěl vůči novému režimu, přesto byl v listopadu 1949 zatčen. Státní bezpečnost jej zařadila do skupiny Viktor Mátl a spol. Soud s touto „protistátní“ skupinou patřil k tzv. následným procesům k procesu s Miladou Horákovou. Hlavní líčení proběhlo před Státním soudem v Praze dne 29. 7. 1950, rozsudek se stal pravomocným 4. 4. 1951. Za spoluvinu na velezradě vyměřil senát Chytilovi 12 let vězení, vedlejšími tresty byl peněžitý trest 20 000 Kčs a konfiskace celého jmění. Výrazně tím byla zasažena rodina s dvěma malými dětmi.
Po rozsudku převezli Chytila z Pankráce do Ostrova u Karlových Varů, kde strávil více než pět let. V polovině roku 1956 putoval z Jáchymovska do Příbrami. Ihned se připojil k hromadné stávce spojené s hladovkou. S ohledem na zdravotní stav pracoval na povrchovém pracovišti, stejně tomu bylo i ve vězeňském ústavu Ostrov. V roce 1957 požádal o podmíněné propuštění. V posudku vypracovaném při této příležitosti se uvádí jeho dobrá pracovní morálka, ale současně neukázněné chování. Trest prý u něho neplní svůj výchovný účel. Ani v době věznění nerezignoval profesor Chytil na vědeckou činnost. Důkazem jsou texty, které se zachovaly a byly publikovány po smrti autora. Vycházejí z přednášek, které vyslovoval před spoluvězni lačnými skutečného vzdělání. Své pedagogické zkušenosti uplatnil i při výuce negramotných Romů na táboře Vojna u Příbrami.
Václav Chytil byl propuštěn po devíti letech nuceného pobytu za mřížemi 9. 11. 1958. Až do pražského jara se musel živit jako dělník. Po úspěšné soudní rehabilitaci Městským soudem v Praze ze září 1968 se mohl vrátit k vysokoškolské dráze.
(Informace o osudech profesora Chytila po roce 1948 upřesnil na základě svého výzkumu pan Roman John, děkujeme.)
prameny, literatura
osoby
Karel Engliš
V. Chytil byl tajemníkem K. Engliše v národní bance
Klement Gottwald
V. Chytil odmítl nabídku K. Gottwalda stát se ministrem
partneři
ulice
Tyršova
bydliště v letech 1930–1939
stavby
Královopolský hřbitov
Myslínova
profesor národohospodářské teorie, poslanec, politický vězeň; místo posledního odpočinku
autor
Jis