rodné jméno

Putnová, rozloučená Filipincová

nej...

Morava: vyučena jako první žena - klempířka na Moravě

zajímavé okolnosti

„Moravská žena první klempířkou“. Tak zněl titulek článku z blíže neurčených novin z roku 1933, kde pisatel popisoval „dvacetiletou slečnu Andělku Putnovou z Komína u Brna“: /.../pokrčením ramen odbývá starou tradici, že určitá oblast povolání a práce patří výhradně mužům; s počátku si snad neuvědomila, ale dnes již s plným vědomím prohlašuje, že chce dokázat, že žena je nespravedlivě podceňována, že může totéž, co muž, že dovede zacházet i jinými nástroji - než právě jehla a vařečka.“

bydliště

Brno-Komín, Dělnická 27

vzdělání

obecná a měšťanská škola v Komíně,
vyučena „řemeslu klempířskému“ (od 9. 5. 1931 do 9. 5. 1932, tovaryšskou zkoušku vykonala 26. 6. 1933),
trojtřídní odborná škola pokračovací v Brně pro učně živnosti klempířské (1931–1933, vysvědčení na odchodnou vystaveno 30. 4. 1933)

zaměstnání

poznámky

Neměla v dětství snadný život, protože uprostřed války zemřela její maminka jako osmadvacetiletá na TBC. otec byl v té době na ruské frontě, vlastně už v ruském zajetí, o dvě malé holčičky se starala teta. Po návratu z legií, snad až v roce 1921, se otec znovu oženil v roce 1922.

Dejme znovu slovo novináři.
„Učí se doma u otce, v sobotu odpoledne a v neděli dopoledne dochází na průmyslovou školu, kde se jí dostává praktického i odborného výcviku. Poněvadž je sama děvče, pýcha této výjimečnosti ji vede k nejvyšší pilnosti, takže, když skládá po druhém ročníku zkoušku tovaryšskou, je mezi svými druhy jak při zkoušce praktické, při níž jí bylo uloženo zhotovit zcela samostatně kbelík a odpadovou rouru, tak při zkoušce ústní nejlepší.“
(Zde naše malá poznámka: slovo pýcha je inkoustovou tužkou přeškrtnuto a nadepsáno „špatně“, pisatel dále glosoval „tento odstavec je poněkud přehnán“. Dopsala snad sama Andělka? -Menš).
„Naše první klempířka je ducha střízlivého, rozumí životu tak, jak má, a proto rozumně uvažuje o své budoucnosti. Prozatím - ač se jí naskýtá místo u cizího mistra - zůstane asi u svého otce, absolvuje ještě 3. ročník průmyslové školy, odbude si tři roky praxe - a pak počne pracovati samostatně. /.../Nebojí se života, protože něco umí: své řemeslo i vést domácnost; šít a vařit -hle, i ji jednou bezpochyby čeká dvojí práce, až se vdá!“

Pro zajímavost uvádíme všechny předměty, které absolvovala v odborné škole pokračovací:
školní rok 1931/1932: Písemnosti, Počty, Účetnictví, Kalkulace;
školní rok 1931/1932: Odborná výuka, Odborné kreslení.
Nepřekvapuje nás, že ze všech předmětů měla hodnocení „výborný“, za celou dobu studia neměla ani 1 hodinu absence!

Zájem novinářů budila i později, když už samostatně pracovala, jak svědčí článek „Dívka klempířem. Žena, která se nebojí práce“, který se zachoval v rodinném archivu. „Do práce dojíždí každý den na kole, /.../ Mistr, u něhož pracuje, je s ní velice spokojen a říká, že jako zaměstnankyně předčí v mnohém své kolegy mužského rodu“.

Jak si ji uchoval ve vzpomínkách uchoval pravnuk? „Prababička Anděla byla nejhodnější na světě, naučila mě číst a psát, nikdy nám nečetla pohádky, ale četla nám řecké báje a pověsti, nekupovala sladkosti, ale pekla, byla pečlivá a laskavá. Měla svoji motorku, na té jezdila trampovat, moc hezky vyprávěla o svém tatínkovi, vyráběla nám krásné hračky k Vánocům, které doteď máme. Oplechování, které dělala na domě a na naší chalupě, nemuselo být dodnes opraveno, zinkový plech je po 80 letech pořád bez chybičky.“
(Informace pro naši encyklopedii doplnil pravnuk Radek Urban, děkujeme.)

prameny, literatura

partneři

Augustin Filipinec
sňatek: 19. 8. 1935, Brno-Komín (kostel sv. Vavřince)
(manželství bylo později rozloučeno a žena se vrátila k rodnému příjmení)

rodiče

Pavel Putna
Viktorie Putnová (Čechová)

ulice

Dělnická
rodný dům (tehdy Komín čp. 125)

autor

Menš