doc. PhDr. Ivan Ščaděj
* 13.3.1922 Lypcha (bývalá Podkarpatská Rus) † 2005
pedagog se zaměřením na ruskou a sovětskou literaturu, překladatel, v letech 1951–1952 ředitel gymnázia na třídě Kapitána Jaroše v Brně
zajímavé okolnosti
14. října 1939 se pokusil nelegálně překročit hranice do SSSR, ale byl zatčen. Po věznění ve Stryji byl 10. července 1940 odsouzen ke třem letům vězení. Toto období věznění bylo zkouškou fyzických i morálních sil: trpěl mučením, hladem a zimou. Díky svým schopnostem a znalosti několika jazyků (rusínština, ukrajinština, maďarština, ruština, čeština) a také nadáním pro matematiku byl však přidělen jako úředník a matrikář, což mu pomohlo přežít. V roce 1943 byl Ivan po amnestii povolán do výsadkových sil. Bojoval v 1. československém armádním sboru (tzv. Svobodova armáda), se kterým se dostal na území Československa, kde po válce zůstal žít.
vzdělání
gymnázium v Chustu (Huszt) (1945 maturita) - sedmý ročník studia s podporou svého bratra Vasyla, který v té době sloužil u místní policie, vystudoval v Mukačevu,
1945–1948 FF MU v Brně - obory ruština a filozofie,
PdF MU v Brně (1952 PhDr., 1970 doc.)
dílo
zaměstnání
od roku 1948 vyučoval na středních školách,
1951–1952 ředitel gymnázia na třídě Kapitána Jaroše v Brně,
od roku 1952 až do odchodu do důchodu PdF MU v Brně - pedagog
poznámky
Moderoval populární televizní pořad v československé televizi „Učíme se rusky“, který byl vysílán i v SSSR.
Plynně hovořil francouzsky, německy, česky, slovensky, polsky, rusky a ukrajinsky. Při komunikaci s příbuznými vždy upřednostňoval ruthénštinu a zachovával autentické dialekty z Chustské oblasti. Jeho oddanost kultuře dokládá i jeho rozsáhlá osobní knihovna (přibližně 6 000 knih), kterou později daroval ruskému velvyslanectví v Praze. Jako uznávaný vědec profesor procestoval téměř celý svět, organizoval v Praze vědecká fóra a osobně se znal s mnoha předními spisovateli své doby.
(Životopisné informace sepsala paní Olena Mafteyivna Pynzenyk, neteř Ivana Ščadějě a zaslal nám je prasynovec, pan Gyorgy Scsadej, děkujeme.)
prameny, literatura
autor
LucKub