Čestmír Kocar

* 1.9.1953 – † březen 2024

výtvarník, knižní ilustrátor; majitel nakladatelství Zvláštní vydání

národnost

česká


státní příslušnost

ČSR, ČSSR, ČR


dílo

byl výhradním vydavalem Egona Bondyho, založil kapesní edici esejů, ve které se střídali významní čeští i světoví autoři


zaměstnání

pracoval jako novinář, fotograf, nakonec se rozhodl stát nakladatelem


poznámky

Citováno slovy jeho spolupracovníka z tiskárny a přítele:
"Byl známou postavou brněnského uměleckého a zejména samizdatového undergroundu, ztělesnění pojmu bohem nadaný bohém. Narodil se v jižních Čechách, ale od mládí žil v Brně. Organizoval mj. místní koncerty Plastic people of the Universe a taky se s Bolkem Polívkou pokoušel upít k smrti - neúspěšně.
Ve svém podkrovním bytě na ulici Údolní vydával vlastní samizdatové noviny Zvláštní vydání, které za pomoci známých tiskařů tiskl a poté i distribuoval. Po roce 1989 už mohl založit oficiální vydavatelství, dal mu stejný název. Začal vydávat různé filozofické spisky od autorů, jako např. Schopenhauer, Le Braz, Berďajev, Carlyle a samozřejmě Egona Bondyho, se kterým se osobně znal. Rozměrově největší jeho kniha byla zřejmě Křížová cesta Františka Bílka. Nejznámější je jeho knižní série keltských mýtů a pověstí, pro kterou dokonce vytvořil a zdigitalizoval vlastní písmo Sto sviní. Nutno říci, že to bylo kvalitní písmo, z typografického pohledu obdivuhodný počin. Vzhled jeho knížek byl hodně specifický a kopírovali ho další autoři a vydavatelé.
V oborech, o které se zajímal, měl obrovský rozhled. Sám je také autorem legendárního, ale fiktivního textu Jsme částí země - řeč náčelníka Seattlea k prezidentu spojených států v roce 1855, který Zvláštní vydání vydalo jako útlou knížečku a který si předává už několikátá generace skautů, aniž by tušila, že žádný americký originál neexistuje.
Postupně měl šest manželek a s nimi děti. Pro všechny společně vydával interní samizdat Kocar's family. Dívky, se kterými žil, musely mít křestní jméno začínající písmenem A, současně vždy plnily úlohu sekretářky jeho vydavatelství. Z bytu na Údolní se později přesunul do budovy bývalé knihovny v Mokré Hoře, kde několik let pokračoval ve vydavatelské činnosti. Z tvůrčího hlediska byl nesmírně schopný, ale žádné závratné zisky ze své práce neměl. De facto pracoval na nekomerční bázi, ale přesto dokázal vydat přes 60 knižních titulů, z nichž naprostá většina je dnes jen obtížně sehnatelná. Nakonec se finančně "potopil" na brněnském básníkovi Leoši Slaninovi, takže už zřejmě nemohl ve vydavatelské činnosti dál pokračovat. Posledních několik let života strávil v chatové kolonii u řeky v Obřanech."


prameny, literatura



autor

hub, PeDro