Okresní soud v Holešově jej 12. 5. 1947 prohlásil za mrtvého a 30. 4. 1945 stanovil jako den, který nepřežil.

zahynul při transportu

Vsetín čp. 923 (doloženo v roce 1943),
Holešov

Čs. válečný kříž 1939 in memoriam (udělen 6. 3. 1947, číslo matriky 35390)

jeho jméno je uvedeno na pamětní desce obětí 2. světové války v Bystřici pod Hostýnem,
na pamětní desce obětí 2. světové války z řad pracovníků okresního úřadu ve Vsetíně a
na pomníku obětí 1. a 2. světové války a vzpoury proti Habsburkům ve Vsetíně

voják z povolání (posledně poručík 7. pěšího pluku Tatranského),
po likvidaci čs. armády úředník okresního úřadu ve Vsetíně

Byl synem Albina Wollnera (soudního oficiála) a Marie, rozené Řihoškové.
Před okupací sloužil u 7. pěšího pluku Tatranského, kde získal vojenské zkušenosti, které později využil v odbojové činnosti. Po likvidaci československé armády pracoval jako úředník na okresním úřadu ve Vsetíně, což mu poskytlo možnosti, které dokázal využít pro odbojovou práci.
Otakar Wollner se aktivně zapojil do protinacistického odboje, pravděpodobně již krátce po okupaci v roce 1939, i když konkrétní dokumentace jeho činnosti je doložena až od června 1944. Stal se jedním z klíčových vojenských představitelů Sousedíkovy odbojové organizace, která sehrála významnou roli v odbojovém hnutí na Valašsku.
Gestapem byl zatčen 3. 1. 1945 a vězněn v Brně v Kounicových kolejích. Odtud byl převezen do koncentračního tábora Flossenbürg, kam přijel 26. 1. 1945 (vězeňské číslo 44695). Dne 20. 2. 1945 byl transportován do pobočného tábora Ganacker. Tábor se nacházel východně od stejnojmenné vesnice, poblíž letiště Landau-Ganacker, kde vězni pracovali na stavbě nové letištní dráhy. Jen v období od 2. 3. 1945 do 23. 4. 1945 zemřelo přímo v táboře 138 vězňů. Poté byl pobočný tábor likvidován a vězni nastoupili 29. 4. 1945 do transportu, který směřoval na jih přes Eggenfelden na Schönau. Při tomto transportu zemřelo značné množství vyčerpaných vězňů. Poslední dny života Otakara Wollnera, čs. vojáka a odbojáře, nejsou úplně přesně určeny.
Objevily se dokonce informace, že z Kounicových kolejí byl deportován 8. 4. 1945 do Mauthausenu, kde byl 10. 4. 1945 popraven (toto datum je uváděno i na některých pamětních deskách -Menš). Nesprávným se ukázal také údaj, který se objevil v poválečné době, že byl v lednu či únoru 1945 deportován z Kounicových kolejí do Flosenbürgu, kde byl popraven v rámci tzv. Sonderbehandlungu („zvláštní zacházení“; zatčený byl popraven na základě rozhodnutí bezpečnostní policie bez soudního řízení).
Po osvobození pátrala za pomoci čs. orgánů po jeho osudech manželka. Posledním svědkem, který Otakara Wollnera viděl živého, byl Karel Adler (* 12. 8. 1910 v Kyjově). Ten byl deportován transportem Cn-451 dne 23. 1. 1943 z Uherského Brodu do Terezína. Odtud byl transportem Cs-544 deportován 26. 1. 1943 do Osvětimi. Prošel koncentračním táborem Sachsenhausen, dne 6. 2. 1945 přijel do Flossenbürgu (vězeňské číslo 46289). Také on byl 20. 2. 1945 předán do pobočného tábora Ganacker a po likvidaci tábora nastoupil na pochod smrti. Měl štěstí (jeho celá rodina se stala obětí holocaustu), dožil se osvobození a mohl podat i svědectví o setkání s Otakarem Wollnerem, kterého viděl naposled živého v Schönau u Eggenfelden.

(Na osobnost nás upozornil a na základě svého bádání nám informace pro naši encyklopedii poskytl Valašský odbojový spolek, děkujeme.)

Josef Sousedík
spolupráce v odboji

Jaroslava Bobková (Nosková, ovdovělá Wollnerová)
sňatek: 5. 6. 1943, Vsetín (okresní úřad)

Aussenlager Ganacker
databáze politicky a rasově pronásledovaných osob - Otakar Wollner
databáze politicky a rasově pronásledovaných osob - Otakar Wollner
pamětní deska obětí okupace - Otakar Wollner
pamětní deska obětí okupace z řad zaměstnanců okresního úřadu ve Vsetíně

další související odkazy (1)...

Menš