Anna Danielová

* 24.5.1894 Brno – † 27.6.1953 Brno (zemská nemocnice)


učitelka, komunální a humanitární pracovnice
partner osobnosti: Vilém Daniel


rodné jméno

Záležáková


bydliště

Brno:
- Cejl 103
- Bindergasse 3
- Blatná (Kottgasse) 3,
Moravská Ostrava, Roseggerova 12 (doloženo v roce 1942),
Karviná 2-Doly, Husova 1570 (doloženo v roce 1952),
Brno, náměstí Rudé armády 14


zaměstnání

industriální učitelka v Brně (doloženo v roce 1924),
spolumajitelka stavební firmy Vilém Daniel (později Daniel vdova)


politická orientace

Československá strana lidová


odborné a zájmové organizace

Československý Červený kříž (předsedkyně pobočky v Karvinné),
zdravotní a sociální referentka národního výboru v Karvinné


hrob

Ústřední hřbitov města Brna, Vídeňská 96, skup. 95, řada 1, hrob č. 79


poznámky

K poznámce „úvodem“ slova spoluautorky medailonku.
Když jsem večer 23. 3. 2025 dočetla 3. díl knihy Šikmý kostel, bylo mi jasné, že manželé Anna a Vilém Danielovi, oba rodáci z Brna, určitě patří i do naší encyklopedie. Jen zkusmo jsem využila adresu paní spisovatelky uvedenou v knize a doufala, že časem se mi ozve někdo z vydavatelství, který pro ni vyřizuje poštu. O to větší překvapení jsem zažila další den ráno, když jsem našla v poště odpověď přímo od paní Karin Lednické. Dovolím si zde některé věty z její odpovědi citovat:
„Anna Danielová je významnou osobností historie Karvinska (v samotném ději třetího dílu Šikmého kostela je zapracováno podstatně více informací než v závěrečném medailonku, který slouží pouze jako shrnutí). /... / Veškeré Anniny výroky jsem převzala z úředních dokumentů (rada města, Apoštolská administratura, protokoly StB, Červený kříž, UNRRA). Anna byla obdivuhodná žena, které se ve třetím díle Kostela snažím vzdát hold a vyzvednout ji ze zapomnění. /.../ . Medailonek v Šikmém kostele je samozřejmě rodinou autorizovaný - s uvedením zdroje ho můžete použít, dávám Vám tímto k tomu svůj souhlas.“
Paní Lednické za její ochotu děkujeme a věříme, že i náš medailonek přispěje k zachování památky paní Anny Danielové (-Menš).

Anna Danielová pocházela ze skromných poměrů, nemohla své přání, studovat učitelství, původně uskutečnit, protože se musela starat o svou nemocnou matku. Navštěvovala rodinnou školu, různé kurzy a připravila se na zkoušky tak, že v roce 1912 byla uznána způsobilou výuky domácích nauk na obecných a měšťanských školách (dobovým termínem „industriální učitelka“ -Menš). Učila na několika školách v Brně, posledně na Veveří ulici.
Po sňatku se povolání vzdala a následovala manžela do Karvinné. (Ve shodě s paní Lednickou užíváme tehdejší úřední označení města, které se užívalo v letech 1920–1949, s výjimkou období okupace. Po roce 1949 se původní Karvinná stala městskou částí s označením Karviná 2-Doly. -Menš.)
Stavební firma Viléma Daniela si získala svou solidností velice brzy dobrou pověst, prováděla výstavbu desítek soukromých, obecních a báňských budov ve městě. Anna Danielová zajišťovala v rodinné firmě kancelářské práce. Podílela se také na charitativní činnosti a společenském životě. Oba manželé patřili k váženým občanům karvinnské společnosti.
Po polském záboru města na podzim 1938 museli Danielovi Karvinnou opustit, odešli do Ostravy, ale veškeré vybavení a zařízení firmy zůstalo v zabraném území. Vilém Daniel v březnu 1940 zemřel. Anna Danielová se do Karvinné vrátila v létě 1945 s úmyslem uspořádat firemní záležitosti a vrátit se k rodině do Brna. Když viděla neutěšenou situaci ve městě zdevastovaném okupací, názor změnila. Zapojila se do veřejného života, byla zvolena do národního výboru jako sociální a zdravotní referentka. V národním výboru byla jedinou ženou, její agenda připadala mužským kolegům málo důležitá. Jak říká její postava v knize „Šikmý kostel“: „Někdy mi vyhoví jen proto, aby ode mě měli pokoj“.
Jak tedy vypadala ve skutečnosti její práce? Ujala se distribuce dodávek UNRRA, které tato mezinárodní organizace, založená v roce 1943 za účelem pomoci státům postiženým válkou, posílala také do Československa. Anna Danielová se spolupracovníky třídila zásilky, rozdělovali jídlo, ošacení, léky a další věci, které zásilky obsahovaly. Jako zdravotní referentka prosadila zřízení ústřední vývařovny pro školy, financované městem, kam směřovaly potraviny ze zásilek (např. sušené plnotučné mléko, konzervy masitých jídel, salám z vepřového masa, játrové paštiky, zavařeniny, těstoviny, cukr, čokolády atd.). Úmyslně zde uvádíme příklady těchto potravin, dnešnímu čtenáři možná připadají nepochopitelné, ale nesmíme zapomínat, že tehdy přetrvával z doby okupace lístkový systém a a jídlo představovaly často potravinové náhražky.
Pracovníci firmy „Daniel vdova“ strhli dvě třetiny válkou poničeného zámku v Karvinné, zbytek budovy, nákladem 3,5 milionů korun, přestavěli na Dům zdraví. Vedlejší budovu pro služebnictvo, tzv. zámeček, který válka nezničila, získal Československý Červený kříž, v čele jehož karvinnské pobočky stála Anna Danielová. Všechny její aktivity byly promyšlené, praktické, reagující na aktuální potřebu. Zřídila charitativní dílnu, šicí stroje získala z konfiskátů, v dílně žily dobrovolnice červeného kříže novorozenecké výbavičky pro mladé maminky v nouzi. Jim byla určena také „Poradna pro nastávající matky“, kam si mladé dívky a ženy, které se ocitly v obtížné životní situaci, mohly přijít pro radu, útěchu a také pro materiální pomoc (výbavičky z charitativní dílny, oblečení z dobročinných sbírek atp.). Zřídila ozdravovnu pro předškolní děti, solidně vybavenou potřebným zařízením, pro ulehčení práce v domácnostech vznikla nová družstevní prádelna „Osvobozená domácnost“; národní výbor koupil za 50 000 korun elektrické pračky, v nich si ženy mohly během krátké doby vyprat velké prádlo, které dosud praly na valchách.
Anna Danielová zůstala v národním výboru i po únoru 1948, ale musel to pro ni být hodně smutný pocit. když mnohé z toho, co pomáhala vybudovat, změnilo svůj účel. Ale k horšímu se měnilo i město samotné: původní Karvinná neztratila jen jedno písmeno v názvu, ale správní centrum bylo přesunuto do nové městské části, Karviné 1-Fryštát. Pokračující honba za uhlím, nedodržující zásady správné a bezpečné těžby, stále víc devastovala budovy města, ty budovy, které stavěla i stavební firma Daniel. V době první republiky se stavební firma jejího manžela starala také o opravy obou karvinnských kostelů, sv. Jindřicha a sv. Petra z Alkantary, onoho „Šikmého kostela“ z třídílné románové kroniky Karin Lednické. Po druhé světové válce se ovdovělá paní Danielová zapojila do záchrany kostela sv. Jindřicha, pod kterým se začalo údernicky dolovat a vznikla i petice občanů za jeho záchranu. Nic z toho však nevyšlo, kostel byl v roce 1955 uzavřen a následkem poddolování v letech 1960–1961 zbořen. Anna Danielová sehnala na základě dřívějších známostí nějaký stavební materiál, který zaplatila z vlastních peněz. S tamním knězem byla domluvena, že se jí podle možností peníze budou splácet z dobročinných sbírek. Když začaly v 50. letech represe proti církvi, byla Anna Danielová obviněna z černého obchodu se stavebním materiálem a postavena před volbu: trestní stíhání nebo vystěhování z Karviné. Prodala tedy za zlomek skutečné ceny vlastní dům, který si s manželem postavili, a přestěhovala se k rodině do Brna. Přihláška k přechodnému pobytu „z důvodu nemoci a léčení“ byla datována 30. 12. 1952 u jejího švagra, manžela sestry Františky. O částku za prodaný dům, která pro ni představovala jediné prostředky k živobytí, ji připravila měnová reforma 1. 6. 1953. Tuhle ránu již Anna Danielová nevydržela a dne 27. 6. 1953 zemřela.

Některé informace k osobnosti doplnil rovněž pan Jan Polakovič. Pro naši encyklopedii poskytl také unikátní fotografii z jedné mateřské školy v Karvinné z roku 1946; snímek se posílal do Ameriky jako poděkování za akci UNRRA. Tehdy vzniklo i několik kopií snímku.




osoby

partneři

Vilém Daniel
sňatek: 16. 2. 1924, Brno-Zábrdovice (kostel Nanebevzetí Panny Marie)




ulice

Cejl
rodný dům Bindergasse
bydliště doložené v roce 1900 (dnes Jugoslávská) Blatná (Kottgasse)
bydliště doložené v roce 1924 (dnes Körnerova) náměstí Rudé armády
bydliště od 30. 12. 1952 (přihlášena k přechodnému pobytu z důvodu nemoci a léčení, dnes Moravské náměstí)


stavby

Ústřední hřbitov města Brna
Vídeňská 96/306
učitelka, komunální a humanitární pracovnice; místo posledního odpočinku



Menš, MJ


Aktualizováno: 08. 05. 2025