Viktor Stoupal

* 17.7.1888 Městečko Trnávka (okr. Svitavy) – † 12.11.1944 Brno

československý politik a meziválečný poslanec Revolučního Národního shromáždění za agrární stranu; zakladatel Akciové společnosti pro průmysl cukrovarnický, tzv. Stoupalova koncernu

národnost

česká

státní příslušnost

Rakousko-Uhersko, ČSR

zajímavé okolnosti

V případě Stoupala šlo nepochybně o kontroverzní osobnost. Patřil k nejvíce kritizovaným politikům a hlavně podnikatelům. Na jedné straně měl velkou popularitu a podporu zejména rolnictva na druhé straně měl řadu převážně politických odpůrců. Pro své bohatství i politický vliv se mu v Československu přezdívalo „moravský markrabě”. Navzdory řečenému to byl člověk spíše uzavřený, neměl rád publicitu a vždy se snažil zůstávat v pozadí. Snad proto, že pocházel z chudých poměrů byl hluboce lidský a mnohdy finančně pomáhal potřebným. Byl filantropem a podporovatelem různých spolků. Měl řadu přátel mezi umělci, jako např. Julius Pelikán, Stanislav Lolek, Eduard Milén a další.

bydliště

Brno:
- Starobrněnská 13
- Lipová 24

vzdělání

základní škola v Trnávce,
gymnázium v Prostějově (1908 maturita),
1908–1913 Karlova Univerzita v Praze (studium práv nedokončil)

jiné pocty

pamětní deska v Městečku Trnávka (odhalena 14. 6. 2008)

dílo

zobrazit

Cukrovarnictví:
Stoupalova hlavní činnost týkající se řepařství a cukrovarnictví spočívala v porolničení cukrovarů vlastněných dříve rakouskými a německými majiteli v oblasti jižní Moravy. V roce 1922 došlo díky iniciativě Syndikátu řepařů a finanční podpoře Agrární banky nejdříve k odkoupení akcií hodonínských cukrovarů rodiny Redlich, což vytvořilo základ firmy Akciová společnost pro průmysl cukrovarnický, později nazývané Stoupalův koncern. Společnost rychle nabývala na významu díky odkupu dalších 19 cukrovarů a hospodářství. V roce 1923 byl Viktor Stoupal dosazen do správní rady společnosti a v roce 1933 se stal jejím prezidentem. Jádro společnosti tvořily cukrovary v Hodoníně, později se přidaly cukrovary v Bzeneci, Židlochovicích, Břeclavi, Tovačově, Hrušovanech nad Jevišovkou, Moravském Krumlově, Sokolnicích, Uherském Hradišti a Pohořelicích. V roce 1938 zahrnoval Stoupalův koncern 10 cukrovarů sdružených v 8 koncernových společnostech a jednu továrnu na čokoládu (J. Küfferle a spol. Rohatec), přičemž zaměstnával na tři tisíce lidí. Ročně firma zpracovávala zhruba 500 až 600 tisíc tun řepy, vyráběla přibližně 65 tisíc tun cukru, 170 tisíc tun melasy a asi 1200 tun čokolády a cukrovinek. Za okupace přišla firma o některé cukrovary. Naopak od židovských vlastníků odkoupila cukrovary ve Slavkově a Kojetíně, čímž zabránila přechodu těchto cukrovarů do německého vlastnictví. Navíc tak zhruba udržela rozsah své výroby. Po válce v roce 1945 byla firma určena ke združstevnění, k čemuž ale v důsledku února 1948 nedošlo. Jednotlivé cukrovary byly posléze znárodněny. Jediným pokračovatelem bývalého koncernu zůstal donedávna fungující cukrovar v Hrušovanech nad Jevišovkou anebo např. výroba cukrovinek Maryša v Rohatci.

Politika:
Už od mládí se politicky angažoval. Po maturitě odešel studovat do Prahy. Zde se aktivně zapojil do veřejného života a národně orientovaných spolků. Tyto aktivity jej natolik pohltily, že studium práv nedokončil a naplno se věnoval práci v Národní jednotě. Zemědělské prostředí ze kterého pocházel ho přivedlo do řad agrární strany. Stal se výraznou osobností moravského agrárního dorostu. Zapojil se do novinářské činnosti a redigoval listy „Novou Mladou Hanou" a „Mladou Moravu“. Za první světové války narukoval, ale od roku 1917 byl povolán do Vídně, aby pracoval ve funkci tajemníka agrárního politika Františka Staňka. Po vzniku republiky byl jmenován poslancem Revolučního Národního shromáždění. Krátce zasedal v parlamentu, byl dlouholetým přísedícím Zemského výboru a také byl aktivní v moravské Zemědělské radě. Do vrcholné politiky nevstupoval, byl však „šedou eminencí“ agrární strany, které se staral o její ekonomické zázemí a politickou podporu na venkově. Zasloužil se o založení Vysoké školy zemědělské a lesnické v Brně a Vysoké školy veterinární v Brně. Přispěl k rozvoji výzkumu v oblasti zemědělství a vzniku školních statků v rámci škol. Mimoto inicioval a pomáhal realizovat meliorační a regulační plán.

Kromě výše zmíněných aktivit zastával celou řadu dalších funkcí, zasedal a často taky předsedal správním radám mnoha firem.

zaměstnání

Akciová společnost pro průmysl cukrovarnický - zakládající člen a předseda

odborné a zájmové organizace

Brněnská agencie (předseda),
Společenstvo československých cukrovarů (rozhodčí soudce),
Moravskoslezský spolek cukrovarnický (místopředseda),
Syndikát řepařů v Brně (zakládající člen),
Agrární strana (místopředseda),
Republikánská strana (čestný člen),
člen správních rad mnoha organizací

hrob

hřbitov v Hranicích na Moravě (pohřeb se konal 16. listopadu 1944 v 15.00 hodin v Obřadní síni Ústřední hřbitova v Brně)

poznámky

Celý Stoupalův život byl protknut zemědělstvím. Narodil se jako tzv. vymodlené dítě starším rodičům, Františku Sotoupalovi a Anně, rozené Haderové. Otec pracoval jako šafář na dvoře, který patřil Liechtensteinům. Léta dospívání tak prožil ve venkovském prostředí mezi zemědělci. Léta prožitá v zemědělském prostředí ho ovlivnila natolik, že se zemědělským podnikáním spojil prakticky celý svůj život, přičemž jeho nejproduktivnějším obdobím byly meziválečně roky 1918–1938.

Za okupace se z aktivního života stáhl. Zhoršující se válečná situace se vyhrotila po atentátu na Heydricha. Stoupal byl zatčen, vyslýchán gestapem, odsouzen a v rámci stanného práva měl být popraven. Popravě unikl doslova zázrakem, o čemž svědčí líčení z pamětí Jiřího Hejdy: "Dovídám se o konci Stoupalově... Jeho celý koncern padl do klína Němcům a zdá se, že to byl hlavní důvod, proč byl za heydrichiády zatčen a odsouzen k smrti spolu s řadou vedoucích agrárníků... Byl donucen dívat se na popravu svých přátel v "Kouničkách" a když měl jít na popravu sám - poslední ze všech - spustil se liják. Popravy byly přerušeny a v té době došla milost jak pro Stoupala, tak pro již popravené, kterou prezident Hácha vyprosil na Daluegovi. Stoupal tedy přežil, ale vrátil se domů téměř bezvládný, zženštilý, raněný mrtvicí. Nedlouho poté, 14. listopadu, umírá ve věku pouhých 56 let". Jeho smrt byla pro Stoupala svým způsobem vysvobození, neboť se posmrtně dočkal zavržení jako kolaborant a buržoazní vykořisťovatel.

prameny, literatura

zobrazit

Vysokoškolské kvalifikační práce

"Vznik a vývoj Akciové společnosti pro průmysl cukrovarnický a možnosti využití ve výuce dějepisu. Disertační práce"

Tisk

"Viktor Stoupal - sto dvacet let od narození"

Monografie

"Cukrovarnictví do roku 1938 a agrární strana (se zřetelem na Moravu a Slezsko)"

osoby

Eduard Milén
přítel a autor jeho posmrtné kresby Julius Pelikán
přítel a autor jeho posmrtné sádrové masky

partneři

Vlastimila Stoupalová (Uherková)
sňatek: 1918, Vídeň

ulice

Starobrněnská (Altbrünnergasse)
bydliště doložené v roce 1921 (dnes Starobrněnská) Lipová (Lindengasse)
bydliště doložené v době úmrtí (dnes Tvrdého)

stavby

Kaunicovy studentské koleje
Králova 45/643
místo konání popravy jeho přátel Obřadní síň Ústředního hřbitova
Vídeňská 96/307
místo konání posledního rozloučení