Po několik roků zastával vedoucí místo v kotlářské dílně Kokorovy továrny, ale v době hospodářské krize se rozhodl postavit na vlastní nohy a začal podnikat. Nejdříve ještě v Přerově zhotovoval mosazné postele. V roce 1931 převzal v Brně malou dílnu na výrobu učebních pomůcek, která měla dva zaměstnance. Ani to nebylo dostatečně úspěšné, proto využil zájmu o levný 16mm film. Vyrobil si přístroj k jeho perforování a od 16. září 1931 z levně nakoupeného 35mm neperforovaného filmu řezal různé formáty úzkých filmů užívaných v amatérské a vědecké kinematografii, zatímco manželka, paní Milada Suchánková, zajišťovala jejich vyvolávání. Veškerá činnost firmy v té době probíhala přímo v bytě a v dílně na dvorku.
Důležitý impuls pro další směřování přišel od Norberta Havlíčka z Bystrce, se kterým Suchánkovi obchodně spolupracovali. Ten inspiroval pana Suchánka k výrobě první filmové kamery a také pro ni navrhl jméno Admira – z francouzštiny „admirable“ tj. „podivuhodný“.
V roce 1936 Suchánek přesouvá firmu se 17 zaměstnanci do bývalé textilní továrny v Brně na Hybešově 46, kde pokračuje ve výrobě různorodého příslušenství pro úzký film.
Ve výrobním programu se soustředil na kinematografické přístroje pro filmy šíře 8, 9,5 a 16 mm – kamery, promítačky, optické kopírky, stativy aj., ale v nabídce měl i diaprojektory či zvětšovací přístroj.
Promítačka Popular byla v modifikaci pro Baťu používána v osmi stech obuvnických prodejen pro předvádění Baťova žurnálu Okno do světa.
Z vlasteneckých pohnutek odmítl na konci 30. let velkorysou nabídku na přesídlení továrny do Švýcarska. Nástup perzekucí Reinharda Heydricha se odrazil i na osudu Jindřicha Suchánka, a protože odmítal přejít na válečnou výrobu, byl z důvodu přechovávání zpravodajského důstojníka zatčen Gestapem a od 28. 10. 1941 do 15. 4. 1942 vězněn v Brně v Kounicových kolejích, kde mu hrozila poprava. Nakonec byl převezen do koncentračního tábora Mauthausen, aby byl 12. 11. 1942 přesunut do koncentračního tábora Buchenwald, kde zůstal až do konce války. Na evidenční kartě měl uvedeno „Polit. Tscheche“.
Chod továrny během Suchánkovy nepřítomnosti řídila paní Suchánková a prostřednictvím motáků vše konzultovala s manželem. Posléze bylo z Berlína dosazené německé vedení.
Po válce byl podnik vrácen do Suchánkových rukou. Slibně rozjížděnou novou výrobu v letech 1945–1947 zarazily únorové události roku 1948. Přesto se Jindřich Suchánek stačil odvděčit řadě svých nejbližších spolupracovníků velkorysými dary.
Suchánkova továrna byla znárodněna ve druhé vlně v roce 1948. Převzetím Suchánkovy firmy byl pověřen národní podnik TESLA a teprve později byla firma podle oboru včleněna pod správu Meopty. Do čela firmy, přejmenované na n.p. Meopta, Brno, byl jmenován František Kala, původně nástrojař.
Při vyvlastnění majetku byli Suchánkovi připraveni také o byt a byli nuceni se přestěhovat na chatu v blízkosti Brněnské přehrady. Z přehrady pak Suchánek do továrny dojížděl s plány a návrhy jen jako konstruktér na volné noze.
V podmínkách domácí dílny si pak sám pro sebe vytvořil několik prototypů filmových kamer na úzký film. Ty již nenalezly uplatnění na trhu a byly vyrobeny spíše pro radost.
V roce 1956 Jindřich Suchánek nastoupil do Vývojových dílen ČSAV na Leninově ulici. Po roce 1961 byl Suchánek přeřazen jako konstruktér do oddělení Infračervené spektroskopie. Zde Suchánek konstruoval mj. výkonový pulsní rubínový laser. Společně s inženýrem Aloisem Kovaříkem a dalšími lidmi v týmu se ještě podílel na vývoji tzv. Dia automatu, na který bylo podáno několik patentů. O diaprojektor mělo zájem výstavnictví, ale také kina a školy. K jeho uvedení na trh však rovněž nedošlo.