Politický vývoj v 70. a 80. letech zpomalil její odborný růst, o to větší bylo její nasazení pro pedagogickou, výzkumnou a vědeckou práci po roce 1989. Stala se mezinárodně uznávanou lingvistkou, členkou oborových komisí a univerzitní hodnostářkou. Publikovala články a knihy z oboru.
Ve své didaktické činnosti se orientovala na staroslovenštinu, historickou mluvnici češtiny a dialektologii, zatímco v rámci vědecko-výzkumného bádání věnovala svoji pozornost hlavně současné mluvené češtině, jazyku měst a tradičním lašským a těšínským dialektům.