Koncesi pro amatérské vysílání obdržel bez zkoušky, stejně jako ostatní profesionální vojáci, dne 26. 7. 1933 s volací značkou OK2PL. Příslušný úředník MPT si nevšiml, že značka se stejným sufixem PL byla již vydána a tak mu ji dodatečně změnil na OK2PN. Stal se členem spolku Československých amatérů vysílačů - ČAV a podal přihlášku do britské organizace RSGB. Používal vysílač pro všechna krátkovlnná pásma s výkonem od 10 do 35 wattů a anténu Zeppelin o délce 40,5 metrů, na jednom konci napájenou řebříčkem, s rezonancí na více radioamatérských pásmech. Při běžném telegrafním spojení vysílal rychlostí kolem 60 značek za minutu, ale byl schopen vysílat rychlostí až 120 značek za minutu. Byl výborný provozář i technik a jeho značka byla na čele čs. radioamatérů v soutěžích za spojení s různými zeměmi světa – DXCC, za spojení se 40. zónami světa - WAZ a za spojení se státy USA - WAS. Pod vedením OK2SI a společně s výbornými radiotelegrafisty OK1MC, OK2CC a OK2PH se zúčastňoval v pásmu 3,5 MHz nácviku předávání zpráv třetím osobám, pokud byly radioamatéry a jejich obsahem byly radioamatérské záležitosti. V době všeobecné mobilizace v září 1938 byly všechny koncese zrušeny. Po válce si obnovil povolení k amatérskému vysílání v roce 1946 se značkou OK1PN, ale v roce 1949 mu byla zrušena bez uvedení důvodu. Přesto zůstal aktivní v radioklubu OK1KKH, ve kterém zastával různé funkce včetně předsedy, než se přestěhoval do Prahy. Koncesi znovu získal v roce 1990 se značkou OK1PPN, protože jeho původní značka byla již obsazena. Nezištně předával své zkušenosti mladým členům radioklubu. Jeho syn, RNDr. Oldřich Pospíšil, se také stal radioamatérem a v roce 1947 obdržel koncesi se značkou OK1OP, od roku 1990 ji měl se značkou OK1SOP.