Ing. Karel Špičák

* 14.11.1907 Praha – † 1967 Praha

průkopník televizního vysílání v ČSR; zkušený amatér vysílač

národnost

česká


státní příslušnost

Rakousko-Uhersko, ČSR, ČSSR


zajímavé okolnosti

Po válce byl vybrán do skupiny odborníků, kteří v letech 1946 a 1947 vyvíjeli zařízení pro vysílání televize v tanvaldském výzkumném zařízení ve Smržovce.
Ing. Karel Špičák byl vedoucím skupiny, která sestrojila snímací televizní kameru. Vývojáři byli úspěšní a prvními svědky zázraku televize byli obyvatelé Tanvaldu. Kamerou snímaný obraz byl vysílán do místnosti protilehlého hostince U Müllerů. Pamětní deska k prvnímu zkušebnímu vysílání je umístěna na budově Městského úřadu v Tanvaldě. Začátkem března 1948 byla výroba televizního zařízení ukončena, pak byli do Tanvaldu pozváni zástupci tisku a institucí. Stali se svědky přenášení obrazového a zvukového záznamu přes kabel kamery ve druhém poschodí budovy ústavu, do přijímače o poschodí níže. Když byla skupina radiotechniků přemístěna do Prahy, práce na vývoji televizního vysílání tam pokračovaly. V květnu 1948 předvedli veřejnosti vysílání televize na Mezinárodní výstavě rozhlasu v Praze - MEVRO. Při tomto vysílání televize pracovaly dvě televizní kamery a signál se přenášel k přijímačům ještě kabelem. Měsíc po skončení výstavy, při televizních přenosech z XI. Všesokolského sletu v Praze, byly na Strahovském stadionu použity již tři kamery a signál se vysílal vzduchem ze stožáru na Petříně pro 25 přijímačů umístěných v různých institucích a na veřejných místech v Praze. Po vzniku VÚST A. S. Popova v Praze v roce 1952, Ing. Špičák se v něm podílel na vývoji prvního československého TV přijímače Tesla 4001, ve kterém byla použita obrazovka čs. výroby.


vzdělání

Vysoká škola technická Edvarda Beneše v Brně


dílo

Amatérskému vysílání se začal věnovat v Brně, povolení obdržel 21. 3. 1934 se značkou OK2KN. Používal vysílač s krystalovým oscilátorem a s dipólovou anténou. Po přestěhování do Prahy změnil značku na OK1KN. Dlouhá léta byl technickým komisařem při zkouškách pro udělení povolení k amatérskému vysílání. Napsal knížku Radiotechnika v otázkách a odpovědích, která sloužila k přípravě žadatelů pro získání koncese pro vysílání. V roce 1952 řídil v časopise Krátké vlny rubriku technická poradna. Uveřejnil několik článků v časopise Amatérské rádio, například Ladění změnou indukčnosti, Přijímač pro hon na lišku a další. Podílel se na založení radioklubu mládeže OK1KZD, vykonával v něm funkci odpovědného operátora. Když odešel do důchodu, věnoval se přípravě mládeže, která v té době získala možnost vysílat již od věku 15 let s prefixem volací značky OL.


zaměstnání

Vysoká škola technická Edvarda Beneše v Brně - odborný asistent


odborné a zájmové organizace

Ústřední kontrolní sbor radioamatérů (od roku 1956 člen komise)


poznámky

(Za poskytnutí informací a fotografií k tomuto heslu děkujeme Ing. Ladislavovi Polákovi.)


autor

LucKub