Antonín Kopřiva
* 10.7.1924 Rakov u Hranic † 25.9.2023 Prostějov
chovanec Americké domoviny v Brně-Králově Poli
válka a odboj 1938–1945, totální nasazení
vzdělání
vyučen v obchodu
poznámky
V roce 2014 vzpomínal pro „Paměť národa“ na svůj život.
Byl ještě malým chlapcem, když zemřela po těžkém porodu jeho maminka. „Maminka měla nádherné černé vlasy, kterých jsem se v noci vždycky držel. Když potřebovala vstát, tak měla problém, aby moji ruku z vlasů vyprostila,“ vyprávěl Antonín Kopřiva jednu z mála vzpomínek, která mu na maminku zůstala. Otec pak musel sám zabezpečit šest dětí a jako absolvent zemědělské školy se vydával za prací po republice. Antonín Kopřiva tak několik let strávil v domě u matčiných rodičů.
Protože otec měl v zemědělství velké zkušenosti, jako odborník v oboru získal místo hospodáře v Americké domovině, kam se také s rodinou v roce 1931 nastěhoval. V té době se zemědělská činnost v Americké domovině teprve rozbíhala. „Tatínek tam téměř z ničeho vybudoval hospodářství skoro o padesáti hektarech, které Americké domovině velmi významně pomáhalo. Zvlášť později ve válečných letech. /.../ Vzpomínám si, že když se oraly první hektary, tak společně orala kráva s koněm. Pak se kravám dostalo takové přepychové péče, že když přišel tamní veterinář, tak říkal: ,No, hospodáři, vy to tady máte čistější než v nějaké kuchyni,‘“ dodává pamětník.
Po dovršení 18 let musel Americkou domovinu opustit, ale stále tam docházel. Protože byl ročník narození 1924, byl totálně nasazen do zbrojovky v Kuřimi, kde zažil i nálet 25. 8. 1944.
„Když máte nad sebou sedmdesát osmdesát letadel a jste uprostřed toho, to je příšerný pocit. V panice jsem utíkal z haly na konci závodu do volného prostoru do pole, kde jsem si myslel, že najdu útočiště. Uvnitř závodu byly takové zákopy ve tvaru X proti střepinám. Přál jsem si, abych byl chráněn v tom zákopu. Když jsem v hrůze běžel ven, tlaková vlna mě smetla do příkopy. Rukávy mně na šatech praskly. Utržil jsem nějakou bouli, protože jsem spadl do volného prostoru. Ta zprvu nešťastná náhoda mě ale zachránila. Potom jsem se totiž dověděl, že před zákop spadla jedna bomba a druhá za zákop a stěny hliněného zákopu se srazily k sobě. Byly to dvěstěpadesátikilové bomby a všichni lidi v tom zákopu zahynuli.“
prameny, literatura
osoby
Václav Forman
správce budov Americké domoviny
Emilie Formanová
ředitelka Americké domoviny
události
28. 10. 1925
Otevření Americké domoviny v Králově Poli
pamětník života v Americké domovině
autor
Menš