Jarmila Bělíková

* 27.4.1948 Brno – † 6.5.2010 Praha

psycholožka, redaktorka samizdatové edice, signatářka Charty 77

národnost

česká

státní příslušnost

ČSR, ČSSR, ČR

zajímavé okolnosti

ráda sportovala, stala se dorostovou přebornicí ve vodáckém sportu v soutěži brněnských vysokých škol, dobře ovládala francouzský jazyk a také proto koncem 60. let dvakrát navštívila Paříž

vzdělání

gymnázium na Slovanském náměstí, Brno (1966 maturita),
1966–1971 FF UJEP v Brně - obor psychologie (jejími spolužáky a přáteli byli Václav Šabata a Ivanka Šimková)

jiné pocty

medaile Za zásluhy (2001)

dílo

Na jaře roku 1981 založila spolu s Olgou Havlovou, Olgou Stankovičovou a dalšími „Svépomocnou lidovou knihovnu „Hrobka“, která vydávala samizdatový časopis „Nový brak“, pořádala recesistické akce a pravidelná setkání jako formu protestu v období 80. let v ČSSR.

zaměstnání

1971–1972 Psychiatrická léčebna v Havlíčkově Brodě, pobočka Želiv (psycholožka),
1972 se přestěhovala do Prahy, ze začátku se živila jako umývačka nádobí,
ONV v Praze 6 (sociální kurátorka),
v červnu 1977 po podpisu Charty 77 byla propuštěna ze zaměstnání, pracovala jako pomocná síla a uklízečka,
po roce 1990 Poradna pro rodinu (rodinná terapeutka)

poznámky

Mezi prvními podepsala Chartu 77, v dubnu 1978 spoluzakládala VONS, společně s Václavem Malým nebo Petruškou Šustrovou. Aktivně se podílela na rozšiřování informací, posílala zprávy do zahraničí např. o průběhu procesů i pro rádio Hlas Ameriky.
Po podepsání Charty 77 se o ni intenzivně začala zajímat StB, vedla o ní spis „nepřátelská osoba“ a později přibyl další spis „prověřovaná osoba“, s krycím názvem „Ela“. Při procesu v květnu 1979 byla s dalšími členy VONS (Václavem Havlem, Jiřím Dienstbierem nebo Petrem Uhlem a dalšími) zatčena a strávila sedm měsíců ve vyšetřovací vazbě. Na protest proti svému uvěznění držela krátce hladovku.
Posléze byla propuštěna s tím, že důvody vazby pominuly. Obvinění z podvracení republiky jí bylo zrušeno až v prosinci 1989.