Josef Hrnčíř

* 6.2.1903 Brno-Soběšice

majitel strojírenské dílny v Ořešíně

národnost

česká

zajímavé okolnosti

v sedmnácti letech přišel při opravě motoru nešťastnou náhodou o pravou ruku, kterou mu amputovali; ač jednoruký, byl velice podnikavý a konstrukčně schopný

bydliště

Soběšice čp. 36 (rodný dům),
Ořešín čp. 46 (doloženo v roce 1921), poté čp. 52 (dnes ulice Příhon)

zaměstnání

V letech 1922–1924 postavil na pozemku svých rodičů v Ořešíně čp. 52 strojírenskou dílnu, kolaudace proběhla 14. 11. 1924.
Pohon v dílně byl zajištěn benzinovým motorem, později motorem na dřevoplyn. Rozvod hnací síly k jednotlivým strojům byl zprostředkován transmisemi.
Zpočátku byla výroba zaměřena na různé pomocné strojky pro kuchyňské práce (mlýnky na mák, strojky na výrobu nudlí aj.).
Největšího rozvoje dosáhla dílna krátce před druhou světovou válkou, ve válečných letech a po osvobození v roce 1945. Tehdy byl sortiment zcela odlišný - firma se zaměřovala na výrobu dřevoobráběcích strojů, hřídelí, renovací generátorů na výrobu dřevoplynu.
Po válce zamýšlel Josef Hrnčíř svůj podnik rozšířit, na Ořešíně nenacházel pro svoje záměry vhodné podmínky a tak dílnu zrušil a stroje přestěhoval do Slavkova. Ve Slavkově začala firma prosperovat, rozšířila sortiment dřevoobráběcích strojů a zaměstnávala až 50 dělníků.
Po roce 1948 firma zaniká.

poznámky

Firma zařizovala na zakázku dokonce i celé dílny, dovedla se chopit každé příležitosti. Např. za války při nedostatku železa a oceli přišel Josef Hrnčíř s nápadem, že litinové stojany nahradí dřevěnými a ušetří tak nedostatkovou litinu. Dřevěné stojany k dřevoobráběcím strojům zhotovoval jeho otec Eduard, tesař mimořádně schopný ve stolařských a tesařských dovednostech. S několika málo pomocníky vyráběl masivní stojany, které dobře nahrazovali nedostatkové stojany železné.
Nemalou pomoc pomáhala zajišťovat též jeho matka Anna, která výrobky prodávala, dokonce je sama vozila až do Prahy.